Noví imigranti ale na Vysočinu nadále přicházejí, hlavně za prací v průmyslu a stavebnictví. Průmyslové zóny, jako třeba ty na severu Jihlavy, působí téměř magneticky.

Nedá se ovšem říct, že by cizinci Čechům „brali práci“. S nabídkou od zaměstnavatele se totiž úřady práce přednostně obracejí na domácí evidované uchazeče. Přistěhovalci potom často berou zaměstnání, která Češi zkrátka nechtějí vykonávat.

„U nás je specifická situace. Máme dost našich uchazečů, takže žádosti cizinců jsou často neúspěšné,“ říká Ivan Mužík, který má na Úřadu práce v Třebíči na starosti oblast trhu práce. „Jiné je to u nedostatkových profesí, jako obráběč kovů, svářeč či strojník. Nebo tam, kde je třeba zvláštní zručnosti a vytrvalosti, tu tolik Čechů nemá,“ dodává Mužík. Na Třebíčsku jsou zaměstnány jen tři stovky cizinců.

Zastoupení národností cizinců žijících v našem kraji v podstatě kopíruje celorepublikový stav. Nejvíce je Ukrajinců a Slováků. Existují ale místní specifika.
Například pro Havlíčkův Brod je příznačná větší komunita Mongolů, kteří přicházejí pracovat do dvou místních továren – Pleasu a Futaby.

Pozoruhodná je nadto převaha mongolských žen nad muži. Obecně totiž platí, že žen do Česka z ciziny přichází méně než mužů. Mají však větší naději se tu usadit a získat trvalý pobyt. Výjimka je asi způsobena tím, že ženy – šičky najímal textilní podnik Pleas již v devadesátých letech, zatímco mužům se příležitost ve Futabě, vyrábějící díly do aut, otevřela o něco později.

Zapouštějí kořeny

Někteří cizinci se po prvních letech pobytu již velmi dobře usadili. Kupují vlastní byty, opouštějí dělnické profese a rozjíždějí vlastní podnikání. Jako Ojuna Gongorjav, která v Brodě provozuje mongolskou restauraci Tengis. Podle ní udržují různé cizinecké komunity ve městě dobré vztahy. A protože nejvíc pracujících cizinců je pořád koncentrováno ve dvou brodských podnicích, tvoří se přátelství většinou přímo na pracovišti.

„Máme kamarády Vietnamce, Slováky i Ukrajince,“ vypověděla restauratérka. Věří také, že další generace již bude moci plně využít získaného vzdělání, což nyní často komplikuje chybějící povolení k trvalému pobytu.

Typické je, že z dalekých asijských zemí – v první řadě Vietnamu, se na Vysočinu stěhují celé rodiny, zatímco třeba ze Slovenska nebo Ukrajiny přijíždějí za prací spíše mladí jednotlivci a party. Vydělají si a vrátí se domů. „Roli zde hraje geografická vzdálenost. U Asiatů není možné pendlování. Je proto pravděpodobnější, že se zde usadí celá rodina,“ vysvětlil příslušník cizinecké policie Zdeněk Ševčík, který loni obhájil magisterskou práci o cizincích pobývajících v České republice.

Podle materiálů, které Ševčík poskytl, mají všechny bývalé okresy Vysočiny kromě Jihlavska v rámci republiky podprůměrný podíl trvale usazených cizinců, přičemž Žďársko náleží k národnostně nejvíce stejnorodým okresům vůbec. Na Brodsku a Jihlavsku cizinců v rámci Vysočiny nejrychleji přibývá. Žádný okres ale v posledních letech nezažil pokles jejich počtu, což je typické pro nejvýchodnější části České republiky.

 Infografika