„Ježci se sem dostali už loni na podzim a na začátku zimy, protože byli nalezeni jako mláďata,“ říká na místě vypouštění pracovník stanice Pavel Koubek a dodává: „Teď jsou ježci určitě překvapeni, kam se dostali, protože celou zimu strávili v teploučku, každý den dostali něco dobrého do bříška, a teď se musí nejdřív zorientovat, než se rozejdou.“

Stojíme několik desítek metrů od stanice a klubíčka opravdu nejdřív odpočívají, i když čumáčky už obhlíží terén.

„Až se rozkoukají, rozejdou se každý vlastním směrem. Jsou to samotáři, takže si najdou nějaké svoje teritorium, kde budou mít dostatek potravy,“ vysvětlila ředitelka stanice Olga Růžičková.

To, jestli všichni ježci přežijí, si netroufá odhadnout. Ježci mají v přírodě své nepřátele: „U nás hlavním predátorem ježků je výr velký. Na jeho hnízdištích a trhaništích se kůže z ježků nachází poměrně často.“

V přírodě je teď čeká období páření, na konci jara a v létě se budou rodit první mláďata. Ježci vrhají mladé několikrát do roka, vždy pět až osm kousků, ale přežívá zhruba polovina.

Ježci z Pavlova se celkem rychle vzdalují, jednoho z nich už nevidíme vůbec, další se vydal po mezi na pole, jen třetímu se stále do jeho přirozeného prostředí nechce. Možná čeká, jestli si to přece jenom nerozmyslíme, a nevezmeme ho zpět.

A ještě rada na závěr: Pokud na podzim najdete ježka na zahrádce, nechte ho být. Neodstraňujte mu pokud možno z dosahu hromádky větví, listí a podobně, aby se měl kde schovat.

Mláďata do stanice nenoste, menší než půl kilogramu sice zimu většinou nepřežijí, ale je to přirozený běh přírody, do kterého by měl člověk zasahovat co nejméně.