Proto se také zapojila do akce kosmetické firmy Avon, která s růžovým autobusem navštěvuje města v různých částech republiky a přesvědčuje ženy, aby péči o svoje zdraví nenechaly náhodě.

Společně s několika dalšími, stejně postiženými ženami založila sdružení. Zdarma pořádají přednášky ve školách, mateřských centrech i domovech pro seniory, protože ani nemoc jako rakovina si věk nevybírá.

„Moje dcera se o problémy s rakovinou prsu nezajímala. Když objevila v prsu bulku a odhodlala se jít k lékaři, bylo už pozdě,“ povzdychne si paní Jana.
Její dceři bylo něco málo přes třicet. Protože byla mladá, postupovalo rakovinné bujení velice rychle.

Lékaři dávali naději

Paní Jana svoji dceru v boji s rakovinou podporovala. Doprovázela ji na chemoterapii a dodávala jí odvahu. Přitom sama jako zdravotní sestra věděla, co všechno se může stát.

„Když dceři nemocný prs odebrali a poprvé jí z rány sundali obvazy, chtěla, abych byla s ní. Bylo to pro nás moc těžké, protože měla dvě malé děti. Lékaři dávali naději, že se dcera může uzdravit,“ vzpomíná paní Jana.

Jenže šťastný konec tento příběh neměl. Po dvou letech se nemoc objevila znovu. Metastázy postoupily tentokrát až do mízních uzlin a dcera paní Jany zemřela. „Nechápu, že v jedenadvacátém století se tolik žen, hlavně těch ve středním a vyšším věku, bojí jít k lékaři a nemoc tají do poslední chvíle,“ vrtí hlavou paní Jana.

Trpí do poslední chvíle samy

Vzpomíná na otřesné případy, kdy nemocné nedonutily jít na vyšetření ani úporné bolesti prsou a těžké záněty provázené typickým zápachem, kterého si všímalo už i okolí. Vybavuje si úlek jedné z návštěvnic růžového autobusu, která až cvičným pohmatem na maketě ženského poprsí zjistila, že ona sama má už delší dobu v prsou něco podobného.

„Na druhou stranu je potěšující, když se naší akce zúčastňují i manželské páry. Když manžel přivede ženu se slovy, že si přeje, aby děti měly zdravou mámu,“ říká paní Jana a alespoň v této chvíli jí obličej rozzáří úsměv.