Pošta u nádraží je zase velmi malá a nechodí tam tolik lidí, aby se častěji tvořily řady čekajících.
Stížnosti padly na jiné aspekty fungování pošty. „Nedávno jsem se z Brodu odstěhovala, jenže i když už na schránce ani na zvonku není moje jméno, pošťák tam neustále nechává dopisy adresované mně,“ říká paní Dita Černá (jméno bylo na přání změněno, ale redakce ho zná).
„Asi třikrát jsem to urgovala na hlavní poště v Brodě, ale doručovatel tam dopisy přesto nechává, jen tak volně položené. Byly to i dopisy z banky. To už je vrchol, v nich jsou přece důvěrné informace! Pošťák nechá obálky volně položené v suterénu, kde se k nim může kdokoli dostat,“ pokračuje žena.
Nepracují, ale baví se dobře
Pan Miloš zase má nepříjemné zkušenosti s poštou v Chotěboři. „Chodím na poštu poměrně často a musím říct, že ze čtyř tamějších okének by tři mohli klidně zazdít,“ nebere si servítky.
„Věčně je tam fronta. Člověk by i vydržel, ale když ze zákulisí slyší smích dalších úřednic, tak je to skutečně k vzteku.“
reportéři Deníku
