Břišní tanec už dávno není jen doménou mladých dívek a žen. Ročníky narození dam, které v tomto případě spojila láska k tanci, jsou třeba 1943, 1941 nebo také 1931.
Všechny jsou nesmírně vitální, usměvavé a činorodé, a nikdo by jim jejich věk nehádal. Tanec však není jejich jediným koníčkem. Většina z nich jsou turistky nebo jinak aktivní lidé, kterým by řada mladších lidí mohla elán závidět. Původně se dámy sešly díky Akademii třetího věku, který loni poprvé nabídl obor břišní tanec.
Je to zároveň relaxace
Letos pokračovaly dalšími sedmi lekcemi, ale když končily, domluvily se, že se budou scházet dál. Jejich lektorka Jana Zuščicová souhlasila. Dámy našly azyl v Mateřském centru Zvoneček.
„S orientálním tancem jsem se setkala už kdysi dávno, vždycky se mi velmi líbil, tak proč ne. Tanec je zároveň relaxace. Máme tu fajn partu lidí. U orientálních tanců je hezké oblečení a máme i výbornou a trpělivou lektorku,“ řekla Miroslava Pavlíčková z Cibotína, která minulý semestr dala z časových důvodů přednost kurzu fyzioterapie, ale letos už si břišní tance nenechala ujít.
Navíc je nesmírně aktivní. Z města se s rodinou odstěhovala na venkov, kde opravují domek. Cvičí čínskou jógu. Celý život se věnovala matematice a teď ji dál studuje. Pustila se ovšem i do oborů, na které jí v mládí nezbyl čas, a tak se věnuje i psychologii, filozofii, navštěvuje kurzy angličtiny a další v různých centrech volného času nebo na univerzitě volného času a akademii třetího věku.
Cítí se mnohem víc uvolněně
„Schází se nás čtyři až sedm žen. Máme toho za sebou ještě málo, ale časem se naučíme víc. Naše tělo není ještě tak ohebné, abychom si ten tanec naplno užily, ale každá z nás asi díky němu cítí uvolnění, zlepšení pohybu, koordinace,“ dodala Miroslava Pavlíčková.
Orientální tanec by rozhodně doporučila každému bez ohledu na věk, byť si uvědomuje, že nadchne jenom toho, kdo v sobě má touhu si tanec užít.
