Všechno začalo podle ní tím, že si manžel našel jinou partnerku a rozhodl se ji i se čtyřmi dětmi opustit. „Nechal nám sice byt, ale nájemné tam bylo tak vysoké, že jsem ho platit nemohla,“ stěžuje si paní Helena.

Jako náhradní řešení zvolila odstěhování do bytu po otci, který sdílela na půl s bratrem. Jenže odtamtud se jako dlužnice a neplatička nájemného musela vystěhovat. „Já svoji část nájmu platila, ale bratr ne,“ brání se paní Helena, kterou, jak tvrdí, provází v poslední době jedna smůla za druhou, protože je prý příliš důvěřivá a naivní.

Aby nemusela s dětmi zůstat na ulici, našla dočasně střechu nad hlavou v charitním domově, kde ale může bydlet jen omezenou dobu. „Potřebuji levný podnájem, který bych dokázala ze sociálních dávek zaplatit. Jenže jsem téměř v bezvýchodné situaci. Mám už pět dětí, práci hledám těžko, navíc jsem Romka,“ povzdechne si paní Helena.

Děti často stonaly, musela skončit

Její pokusy, jak ze svízelné situace vybřednout, končily vesměs nezdarem. Práci měla, ale přišla o ni. „Nejdřív jsem pracovala v pekárně, odkud mě propustili, protože nová partnerka mého muže si asi nepřála, abychom byli všichni společně na jednom pracovišti. Našla jsem si práci v nemocnici, ale děti často stonaly, musela jsem se o ně starat, tak jsem skončila už ve zkušební době,“ vysvětluje pětinásobná matka.

Štěstí se na ni usmálo aspoň krátce, když se jí a jedné další klientce charitního domova podařilo najít podnájem na Ždírecku. Ale ani to nedopadlo pro paní Helenu příliš šťastně. „Byly jsme dvě, nájem byl napůl, já opět platila, kamarádka ne, skončily jsme na ulici,“ vysvětluje paní Helena.

Vyřešit svůj životní problém se jí nepodařilo, ani když se pokusila najít si nového partnera. Z toho vztahu jí zůstalo jen páté dítě. „Vypadal, že je seriozní, ale nebyl,“ konstatuje hořce, zdůrazňujíc, že teď už se bude spoléhat jen sama na sebe a věřit už jen sobě.

Jediné, o co usiluje, je slušné bydlení pro sebe a děti. Příbuzní jí prý pomoci nemohou, mají svých starostí dost. Na sociální odbor havlíčkobrodského městského úřadu se zatím s žádostí o byt neobrátila. Do budoucna však pro ni zřejmě jiná cesta nebude. „Jsem vedená jako neplatič, ale ne z vlastní viny a děti potřebují střechu nad hlavou. Do problémů se člověk dostane tak snadno, ale cesta ven je těžká,“ povzdychne si smutně paní Helena.