Dodnes své odvolání bere jako velkou křivdu, stejně jako to, že nakonec skončil před soudem za to, že „včas“ neoznámil policii podezření na Petra Zelenku.
Tomu měl umožnit nastoupit do jiné nemocnice.
Pejchl za to byl minulý týden soudem uznán vinným a zatím nepravomocně odsouzen k podmíněnému trestu.

Jak celou kauzu vnímáte s odstupem času?
Byl to případ, který se stane jednou za sto let a v jedné nemocnici ze sta. Protože se to stalo právě v nemocnici, kde jsem pracoval, byla to velká smůla. Již před rokem a půl jsem si říkal, že jsem byl v nesprávný čas na nesprávném místě.

Jak jste vnímal své odvolání?
Jako velkou křivdu. Tři roky intenzivní práce, stovky hodin, strávených komunikací se zaměstnanci a přesvědčováním o správnosti věci, a pak jedním rozhodnutím je to najednou všechno pryč. Práce v havlíčkobrodské nemocnici se stala v tu chvíli minulostí a budoucnost v ten moment nebyla žádná.

Co vás trápilo nejvíc?
Dlouhou dobu mě mrzelo, a mrzí doposud, že jsem musel přerušit práci, která mne bavila, v době, kdy nemocnice začala nabírat na obrátkách, kdy se nám dařilo a byly i výsledky. I po roce a půl vidím, že jsem nemocnici řídil správným směrem. Je to velká škoda, že jeden člověk takto negativně ovlivní nejen chod nemocnice, ale i mnoho lidských osudů.

Udělal byste tehdy něco jinak?
Kdo v té době chyby nedělal? Samozřejmě že jsem k některým věcem mohl přistupovat jinak. Jednu chybu však vidím i s odstupem času v tom, že jsem neodeslal kopii písemného trestního oznámení zřizovateli. Tehdy jsem informaci o možném poškozování pacientů podal pouze ústně. Na můj další osud by to pravděpodobně vliv nemělo, ale zřizovatel (kraj – pozn. redakce) by byl víc vtažen do problematiky a po odhalení Zelenky by nedocházelo k tolika mediálním přestřelkám.

Cítíte se jako obětní beránek?
Jsem i dnes na sto procent přesvědčen, že jsem nevinen, že jsem v dané situaci postupoval naprosto správně a adekvátně s ohledem na informace, které jsem měl. Víte, já jsem byl a vždy budu týmovým hráčem. Nemocnici jsme řídili jako parta lidí, která se o problémech informuje a věci konzultuje. Takto tomu bylo i v případě Petra Zelenky, všechny kroky jsme konzultovali, a to nejen na vedení, ale i s lékaři. Proto mne teď udivuje, že se názory jednotlivých aktérů na tyto dny tak rozchází. Beru si z toho poučení.

V čem se rozchází?
V té době nebyl jediný důkaz o tom, že by Zelenka vraždil, že by úmyslně poškozoval pacienty, vůbec nebyla řeč o vraždách. Celý můj případ se nyní posuzuje až zpětně, kdy se Zelenka k činům přiznal, ale tehdy to bylo velmi neurčité. Sám primář Longin celý případ tehdy bral jako pochybení zdravotníka. Jistoty, že Zelenka poškozoval pacienty úmyslně, primář nabyl, až když se po zatčení Zelenka přiznal.

Co se dělo na schůzce 25. září?
Primář Longin nás informoval o zvýšeném počtu krvácivých stavů u pacientů na oddělení ARO, a že ztratil důvěru v Zelenku. Domluvili jsme se, že mu následující den dáme k podpisu dohodu o rozvázání pracovního poměru. Pak jsme si rozdělili další úkoly. Já měl zařídit kontakt mezi advokátní kanceláří a domluvit schůzku, kde bychom se dohodli na dalším postupu. To jsem udělal. Právnička však měla dovolenou a nejbližší možný termín, kdy se schůzka mohla uskutečnit, byl pátek 6.října 2006. To, že měla právnička zrovna dovolenou, byla smůla. Oslovil jsem ji, protože jsme předtím společně řešili jeden případ, který se nám podařilo zdárně vyřešit. Proto jsem neoslovil jiného právníka, což mi je nyní kolikrát vytýkáno.

Co měli za úkol ostatní?
Primář si vzal za své, že rozváže pracovní poměr se Zelenkou, a náměstek Kaňkovský měl prověřit všechny odborné informace, které nám primář Longin předal.

Proč jste to nevyhodnotili tak, že se seberete a okamžitě Longinova podezření oznámíte na policii?
Všichni to vnímali jako pochybení zaměstnance, který ztratil důvěru. Vše se tehdy zakládalo pouze na dedukcích primáře oddělení ARO. Zelenka měl do posledního dne plnou důvěru spolupracovníků. Jestliže dnes někdo tvrdí, že počínání Zelenky vnímal jako vraždění, měl dát sám trestní oznámení bez ohledu na nemocnicí podané trestní oznámení.

Tušil jste, že Longin vede pět měsíců vyšetřování ohledně tak závažného případu?
Po celou tu dobu jsem neměl jediný signál, že se něco děje.

Musel jste ale vědět, že ARO má zvýšenou spotřebu krve?
Já tyto informace neměl. Musel je ale mít léčebný náměstek. Já měl na starosti ekonomiku. Je ale pravda, že v nákladech oddělení ARO byly zvýšené náklady na spotřebu léků. Primář to ale vysvětlil tím, že měl na oddělení těžší případy.

Policie vás začala stíhat na základě anonymního trestního oznámení z 13. prosince 2006. Tušíte, kdo ho podal?
To opravdu nevím. Mohl to být kdokoli, ale vzhledem k tomu, že již v té době bylo v trestním oznámení hodně detailních informací, musel to být někdo, kdo do toho viděl.

Neměl být kromě vás ještě někdo obviněn a potrestán?
Viník je pouze jeden a tím je Zelenka. Já jsem se proti rozsudku okamžitě odvolal v soudní síni a věřím, že mě vyšší instance zcela zprostí viny.

Jak zvládáte ten neustálý tlak a stres?
Je to pro mne samozřejmě hodně nepříjemné, protože díky pozornosti médií mi je dělána negativní reklama. Není zrovna o co stát, když se moje fotografie vyskytuje hned vedle fotografie Zelenky. Po roce a půl soustavného stresování jsem si již zvykl žít pod psychickým tlakem. Je jenom otázkou, jak se s tímto zatížením vyrovná organismus. Jaké zdravotní problémy se po čase objeví. Nejvíc mne na tom všem vadí, že mně byla odepřena možnost pracovat ve zdravotnictví, ačkoliv mne tato práce bavila a uspokojovala.