Z Prahy se uvolněné poměry na začátku roku rychle rozlétly do všech koutů republiky.

„Poslední velká amnestie, která byla udělena politickým vězňům té doby již v roce 1962, byla vlašťovkou ohlašující neúprosné přicházení politického jara. A ono skutečně přicházelo, projevy slova byly stále svobodnější a čím dále smělejší,“ vzpomíná bývalý politický vězeň Miloslav Růžička z Vilémova na více jak čtyřicet let staré události.

Okresní národní výbor v Havlíčkově Brodě vydával tehdy týdeník Cestu Vysočiny, která pokrývala území havlíčkobrodského okresu. „Jsou to jediné noviny, které se díky rozumnému přístupu archivářů dochovaly. Všechno ostatní se bez milosti pálilo a ničilo,“ vysvětluje pracovník Státního okresního archivu v Havlíčkově Brodě.

Noviny podporovaly

Při listování čtyřicet let starými periodiky je zřejmé, že ani zdejší redakci neminul během první poloviny šedesátého osmého reformační duch.
„O oteplování na politickém poli se nejvíce zasloužili nebojácní redaktoři denního tisku, kteří přilévali odvahu široké veřejnosti,“ potvrdil na základě svých vzpomínek Miloslav Růžička.

Na titulní straně Cesty Vysočiny z 2. června například stálo: „Demokratizační proces v naší zemi vytvořil příznivé podmínky i pro řešení aktuálních otázek spojených s činností dětské pionýrské organizace…Chce se stát skutečným hnutím dětí, jejich vlastní socialistickou organizací, bez jakýchkoliv nároků na monopolní či výsadní postavení.“ V dalších číslech následovaly titulky jako Sociální zabezpečení zemědělců se lepší, Politiku za zavřenými dveřmi dělat nebudeme, Návrat ke starému není myslitelný nebo článek o Družstevním mládí, ve kterém se psalo, že „dnešní spotřebitel je mnohem náročnější, vybíravější a řekněme, že i pohodlnější.“

„Uvolňování poměrů sahá tak do roku šedesát šest. Všichni jsme fandili císaři Dubčekovi a Smrkovskýmu a všichni jsme je obdivovali,“ zavzpomínala osmašedesátiletá Ludmila Honzová z Havlíčkova Brodu. „I Husák tehdy ještě moc pěkně mluvil,“ přidala se její přítelkyně Marta Hermannová.
„Těšili jsme se na to, že přijde něco krásného a ona místo toho pak přišla taková krutá rána,“ shodují se obě pamětnice.

Zvrat neočekáván

Pouhý týden před vpádem sovětských vojsk na území Československa stálo v autorském sloupku v novinách: „Dovedu pochopit netrpělivost mnohých, zdá se nám někdy, že by se věci mohly hýbat rychleji kupředu, na druhé straně je potřeba říci, že každá ukvapenost by mohla přinést další problémy.“

Ještě den před osudnou nocí, kdy vyšlo třetí srpnové číslo Cesty Vysočiny, byly noviny plné optimismu. Psalo se o zavedení volných sobot a nechyběl text s názvem „Proč soukromé podnikání ve službách?“ Následující den všechny přívaly svobodných slov a nesmělé začátky v podnikání změnil v hořkou vzpomínku.

Martina Hromádková