Celá škola, zdraví i handicapovaní žáci, učitelé i pedagogičtí asistenti absolvovali za pomoci havlíčkobrodských profesionálních hasičů včerejší cvičnou evakuaci neuvěřitelně hladce a navíc i v pozoruhodném čase dvanácti minut. Tedy podle našich stopek.

Hledají se dvě pohřešované osoby!

„Hoří! Hoří!“ Ozývá se hlasité volání z útrob školy. Následuje ho ostrý zvuk píšťalky i pronikavý hlas zvonků na chodbách. Hodiny ukazují přesně jedenáct hodin a pět minut.

Fiktivní požár v kuchyňce v přízemí vypukl plnou silou. Přítomný pedagog se snaží vlastními silami postupující oheň zvládnout, ale nedaří se mu to. Uzavírá alespoň požární dveře kuchyňky a běží k dětem.

Na scénu vstupuje hasičská jednotka, která se přiřítí ke škole v autě se zapnutými majáky a sirénami. Učitelé mezitím odvádějí děti ze tříd, vyváží i šestici vozíčkářů.

„První skupina vysokotlak a kuchyňka! Druhá skupina dvě pohřešované osoby. Jedna z nich je na vozíku,“ udílí pokyny velitel zásahu Libor Kostka.
Hasiči rozbalují v rychlém tempu hadice, nasazují si dýchací přístroje a vbíhají do přízemí školy. Někteří vnikají dovnitř i oknem.

Prohlížejí jednu místnost po druhé. Jsou-li prázdné, označí jejich dveře zvenku značkou. Postupují po schodišti nahoru.

V 11:13 hasiči nalézají v prvním poschodí Filipa Čejku i asistentku Terezu Miškovičovou. Zkontrolují jejich zdravotní stav a nasazují jim dýchací masky.

„Dýcháš?,“ ptají se Filipa. „Drží ti maska na obličeji?,“ Filip potvrzuje, že ano. Hasiči už na nic nečekají, vezmou Filipa i s vozíkem a snesou ho do přízemí. Odvádějí i asistentku. Čas ukazuje 11:17, když je oba venku a zcela v pořádku předávají ředitelce školy Kláře Sojkové.

„Jak ses cítil Filipe?,“ ptá se ředitelka školy. „Dobrý. Bylo to dobrý,“ odpovídá sympatický klučina. „A nebál ses? Drželi tě na schodech pevně? A jak se ti dýchalo,?“ zajímá se dále ředitelka. „Nebál jsem se. Bylo to dobrý, dýchalo se mi dobře,“ opakuje Filip. „Tak to jsem ráda,“ oddychne si Klára Sojková, poodstoupí od žáčka a věnuje se přítomným novinářům.

„Myslím, že dnešní evakuace splnila účel. Vzděláváme postižené děti, je nutné, abychom v případě požáru přesně věděli, co máme dělat. Můj dík patří hasičům i všem ostatním, kteří evakuaci připravili a sledovali,“ dodává ředitelka školy Sojková

Z odborného hlediska posuzoval akci Jan Nedoma. Na starosti má požární prevenci ve škole. „Akci hodnotím pozitivně. Čas i způsob jsou výborné,“ říká Nedoma. „I ve skutečnosti by to vypadalo podobně. Dobré je, že byly včas uzavřeny požární dveře v kuchyňce. Tím se otevřela úniková trasa.“

Velitel zásahu Libor Kostka byl s postupem své jednotky spokojen. „Je nutné, abychom akce podobného typu absolvovali. Jsou tu postižení, cesty k objektu školy nepatří k nejpřístupnějším a interiér je takový, jaký je.“

Na otázku, co by hasiči v případě skutečného požáru udělali jinak, odpovídá, že by s největší pravděpodobností nebrali ohled na oplocení a bránu. „Prostě bychom vjeli dovnitř,“ konstatuje Kostka.

Jaromír Kulhánek