Cizinců toužících po práci na Havlíčkobrodsku stále přibývá

„Na Havlíčkobrodsku mezi zahraničními zaměstnanci převažují v poslední době hlavně Mongolové,“ upřesňuje vedoucí oddělení trhu práce havlíčkobrodského pracovního úřadu Martin Kouřil.

Podle informací Gongoržava Batbajara, který zastupuje na Havlíčkobrodsku jako tlumočník početnou mongolskou komunitu, pracují v tomto regionu zhruba necelé tři stovky jeho krajanů.

Cizincům pomáhají jazykové kurzy

„Z toho jich 160 pracuje ve firmě Futaba, asi 70 jich je například v místní textilce Pleas a další pracují ve firmě Hartman Rico,“ potvrzuje informace ze statistik mongolský tlumočník.

Jakým způsobem se mongolští zaměstnanci dozvídají o pracovních příležitostech v zahraničí, to je podle Batbajara často hlavně „rodinná“ záležitost.

„Mongolští krajané mají v cizině rodinné příslušníky, kteří příbuzné v Mongolsku informují o pracovních možnostech a snaží se jim pomáhat,“ vysvětluje Batbajar.

Podle předsedy Společnosti přátel Mongolska, Jiřího Šímy ze Smečna na Kladensku, jsou Mongolové velmi soudržnou komunitou kladoucí silný důraz na rodinné vazby, což jim usnadňuje pobyt v odlišném kulturním prostředí.

Mongolští zaměstnanci se ale podle Batbajara musí v Čechách zpočátku potýkat s některými problémy. „Je to hlavně jazyková bariéra a pak odlišné společenské a kulturní zvyklosti,“ připomíná tlumočník.

Vydělávají legálně

Proto aktivní tlumočník za pomoci města otevřel pro mongolské zaměstnance kurzy češtiny. Mongolští zaměstnanci si ve firmách v havlíčkobrodském okrese vydělávají legálně na základě příslušných povolení. Aby nebyl v případě zaměstnávání cizinců porušován zákon, provádí havlíčkobrodský úřad práce pravidelně kontroly.

Nejvíc mu chutná vepřo, knedlo, zelo

„Vystudoval jsem v Čechách, žiji tady, ale na stáří se chci určitě vrátit domů do Mongolska,“ tvrdí Bukhbilegt Erkhbayar, který v Havlíčkově Brodě pracuje jako koordinátor pro cizince ve společnosti Futaba.

Jeho rodiče ještě za socialismu vystudovali v Čechách vysokou školu. Pak se vrátili domů do Mongolska. „Když jsem dospěl, moje maminka se rozhodla, že bych měl získat dobré vysokoškolské vzdělání. Proto se se mnou odstěhovala zpátky do Čech,“ vzpomínal bývalý student obchodní akademie.

Díky zkušenostem svých rodičů byl prý na pobyt tady už náležitě připraven. „Proto mě nijak zvlášť nezaskočily české zvyky ani mentalita,“ vysvětlil Deníku Bukhbilegt.

Jak říká, česká povaha mu není nijak vzdálená. Málokdy se setkal s nějakými přímými urážkami nebo antipatií vůči svému mongolskému původu.

Češi se podle jeho názoru svým vztahem k cizincům nijak moc neliší od jiných evropských národů. „Navíc žiji na Vysočině, která je podstatně klidnější a domáčtější než velkoměsto. Ani na českou kuchyni jsem neměl problém si zvyknout. Dokonce ji doma pravidelně vaříme, spíš než tradiční mongolskou stravu. Nejraději mám českou vepřovou, knedlík a zelí,“ prozrazuje Bukhbilegt. Čechům by z mongolské kuchyně doporučil k ochutnání nejspíš masové taštičky buuz, které jsou tamní národní specialitou.

Přestože Bukhbilegt vystudoval a pracuje v Čechách, za ženu si vybral mongolskou dívku. „Ne že by Češky nebyly zajímavé, ale já myslím, jak se u vás říká, na stará kolena. Chci se totiž na důchod odstěhovat zpátky do Mongolska. Je to země krásná, pro turisty přitažlivá, ale každodenní život je tam náročný a poměrně tvrdý. Kdybych se oženil s Češkou nebo Slovenkou, nejsem si jistý, jestli by tamní podmínky dokázala přijmout,“ vysvětluje Bukhbilegt. V Čechách ale vidí budoucnost pro svoje dvě děti. Přeje si, aby tady vystudovaly a našly si dobrou práci.