„Co vám mám povídat. Pracuji tady už dlouhá léta jako brusič skla. A teď se musím dočkat tak hořkého konce. Nemohu se s tím stále vyrovnat,“ říká. Na otázku, co bude se sklárnou dál, odpovídá, že neví. „Těžko cokoliv říkat.“ Dodává ještě, že lituje zejména mladých lidí. „Ti asi budou mít větší starosti, než my.“

Dvojici zaměstnanců středního věku osloví před areálem hlavní brány přicházející vysoký muž. „Nazdárek! Tak jste dostali kolekci, jo? No, tak to se teda vyznamenali,“ vítá je. „To to teda dopracovali, to máte za odměnu. Za ty roky dřiny,“ směje se a sarkastický tón v jeho hlase nelze přeslechnout.

Na zábradlí sedí mladá silnější žena. Mlčí, kouří a sleduje lidi, kteří vycházejí z brány závodu. Ani ona se nevyhýbá rozhovoru s novináři. „Netuším, co budu teď dělat. Nejsem kvalifikovaná, na práci tady jsem se zaučila. Nejsem tady dlouho, ale zvykla jsem si už a práce se mi líbila.“ Na otázku, kde pracovala, odpovídá, že v leštírně.

Ze zelené stodvacítky vystoupil starší solidní pán v klobouku. „Ne, ne. Ve sklárně jsem nikdy nepracoval, ale čekám tady na známého. Řeknu vám, že přesně takhle nějak to začínalo v tom devětadvacátém roce. Taky padly akcie za mořem, přesunulo se to do Evropy a bylo zle. Slyšel jsem, že obrovské potíže má třeba Pleas v Havlíčkově Brodě. Bude další na řadě?“ ptá se s obavami v očích.

Na zastávce autobusu před areálem sklárny postávají dva muži. „Jdeš zítra do práce?“ zajímá se jeden z nich. „Jdu a pozítří taky. A Franta jde s námi taky,“ slyší odpověď. „Mně ti člověče řekli, že mám přijít až zítra. Nevadí. Stavím se za vámi,“ odtuší a oba nastoupí do autobusu, který právě přijel.

Mladý muž ve sportovním oblečení a s velkou sportovní taškou na zádech se představí jako Jiří. „Pracoval jsem tady jako brusič skla pár let. A toho, co přijde se zase až tak nebojím. Novou práci, a dokonce v oboru, už mám sehnanou, ale ještě počkám, jak se to tady vyvine. Třeba se stane nějaký zázrak,“ usměje se a jak rychle přišel, tak rychle také odejde.

(zrc)

Psycholog radí: Nepanikařit, věci se ještě mohou změnit k lepšímu

Nelehká situace ve světelských sklárnách, zejména možné propouštění, nepůsobí příliš dobře na psychiku zaměstnanců. Nejednou se stává, že člověk, který se ocitne v krizové situaci a téměř na dlažbě, pomýšlí na krajní řešení.

„Zažil jsem podobnou situaci, když končila firma Sukno v Humpolci,“ popisuje psycholog Marcel Hlaváč. „Podobně jako ve Světlé, i tam pracovaly celé generace rodin, otcové, nebo ženy těsně před důchodovým věkem. Objevilo se pár případů, kdy lidi mysleli na nejhorší,“ vzpomíná Hlaváč.

V situaci, když člověku hrozí ztráta zaměstnání, doporučuje především nepropadat zbytečné panice a zachovat rozvahu. „Umím si představit, že to musí být pro ty pracovníky šok, ale je dobré se s tím vypořádat s klidem,“ radí. Člověk by si měl zvážit svoje možnosti, priority, případně finanční jistoty.

„Pokud si člověk neví rady, určitě není od věci také návštěva psychologa. Jakousi formou duševní očisty může být i svěření se nejbližším,“ je přesvědčený.

Zdůrazňuje, že výpovědi ještě oficiálně nepadly, věci se tedy ještě mohou změnit. „Je celkem možné, že správce konkurzní podstaty podnik prodá a situace se částečně vyřeší,“ myslí si Hlaváč.

V každém případě je dobré, když si člověk sám v sobě zhodnotí, co zvládne a co už ne. „Pak může svou budoucnost stavět na nových základech a nových jistotách,“ dodává psycholog Hlaváč.

(ika)

Světlá je vážný sociální problém, říká soudní exekutor

Návštěvy soudních exekutorů mohou očekávat podle zkušeností exekutora Stanislava Moláka z Havlíčkova Brodu zaměstnanci zavřených světelských skláren. Především ti, jež měli nějaké finanční problémy už dřív.

„Sklárny Bohemia jsou pro Havlíčkobrodsko velký sociální problém. Pokud někteří zaměstnanci už měli exekučně obstavený plat a nebudou dostávat mzdu, nebude srážky z čeho odvádět. Proto lze očekávat, že budou exekutoři nuceni přistoupit k dalším krokům,“ konstatuje exekutor Molák.

Novou vlnu finančních problémů a exekucí lze podle jeho názoru čekat tak do půl roku, jestli se propuštěným nepodaří najít práci a upadnou do dluhů.

(sad)