Dokumentem ze svého osobního archivu přispěla do obrazové výbavy dějepisné knihy Židé na Havlíčkobrodsku, kterou v minulých dnech vydalo havlíčkobrodské Muzeum Vysočiny.

Již hodně křehká žena má 93 roky a přišla na křest této publikace. Čile vyšlapala schody Havlíčkova domu na stejnojmenném náměstí, aby si unikátní dílo nechala mladými autory, Alenou Kašparovou a Michalem Kampem, podepsat.

V publikaci je česky napsané vysvědčení, které slečně Anně tehdy, za svobodna, s příjmením Prokůpková, vystavila 31. prosince 1939 továrna na pletené zboží Löwy & Drucker v Německém Brodě.

Okolkovaný posudek na hlavičkovém papíru, ozdobeném nádhernou rytinou továrny, vystavil dobrozdání, že slečna „jest v našich službách jako komptoiristka zběhlá ve všech kancelářských pracích a hbitá písařka na stroji, vedle běžné kancelářské agendy vede také naši registraturu a mzdové záležitosti”.

Manželé Ervín a Olga Löwyovi nepocházeli z Vysočiny, on byl z Ústí nad Labem, ona z Terešova u Plzně. Přistěhovali se do Přibyslavi, kde provozovali obchod, a podle autorů knihy byli posledními židy, kteří si v prosinci 1917 v Německém Brodě otevřeli textilní továrnu. Na konci 1. sv. války se spolumajitelem stal Rudolf Drucker.

Příslušná knižní kapitola popisuje jejich dramatický boj o hospodářské přežití za světové krize a dělnických stávek. A přišly ještě horší časy… holocaust. Ervín Löwy byl 1. září 1939 uvězněn v Buchenwaldu, odtud ho převezli do Prahy na Pankrác a 7. března 1944 poslali na smrt do plynové komory v Osvětimi.

„Živnost manželů Löwyových jako jediná z židovských textilních a soukenných továren již dnes nestojí, padla za oběť socialistické betonové výstavbě a nezbylo nic, co by osud jejich majitelů připomínalo,” konstatují Alena Kašparová a Michal Kamp.

Mají samozřejmě na mysli textilní továrnu v Havlíčkově Brodě, která byla znárodněna, přestavěna na mlékárnu a nakonec srovnána se zemí. Živou pamětnicí však přece jen zůstala Anna Emlerová.

Ivo Havlík