„Ke kávě bychom klientům vždy měli servírovat sklenici vody. Protože obsahuje minimum vody, dostanou po ní žízeň,“ vysvětluje účastníkům kurzu Renata Kopecká, která se v Itálii učila od opravdových mistrů.

Samozřejmostí je také nahřátý šálek a v neposlední řadě usměvavá obsluha. Učebnu naplnili hlavně studenti gastronomických oborů, nechybí tu ale ani „laici“.

„Mám ráda kávu a chtěla jsem vyzkoušet různé její druhy,“ vysvětluje studentka havlíčkobrodské obchodní akademie Barbora Lišková. Doufá, že získané znalosti zúročí třeba na brigádě v baru.

Extra silné espresso

Zatímco ostatní poslouchají energický výklad, vždy dva účastníci kurzu si zkouší připravit do miniaturních šálků pravé espresso. „Chutnalo vám?“ ptá se jich po chvíli Kopecká. „Ne,“ přiznává většina přítomných. Na rozdíl od české verze espressa je ta italská mnohem silnější. Italové totiž kávu chápou jako pochutinu. Českého turka by se ani nedotkli. Kávu také pijí rychleji, nikdy by ji nenechali stydnout.

Na řadě je příprava cappuccina. Nejdříve ale trocha osvěty. „Tohle je katastrofa,“ ukazuje Kopecká na rozpustné cappuccino v sáčku, dokonce přečte složení této pochutiny. „To nemá s kávou nic společného.“

Za chvíli vykouzlí z kávy a našlehaného mléka skutečné cappuccino. Místností zavoní čerstvá káva. Předvede také, jak krásně ozdobit mléčnou pěnu skořicí nebo karamelem. „Se mi nepoved,“ hodnotí student v obleku nepodařeného smailíka v mléčné pěně.

Účastníci kurzu se včera naučili připravovat i několik druhů čokolády nebo italský moučník tiramisu. Po absolvování školení obdrželi certifikát italské firmy Pascucci.

Trocha historie
Káva pochází ze Severní Afriky. Do Evropy se dostala v 17. století. Po porážce tureckých vojsk u Vídně v roce 1863 objevili Rakušené v tureckém táboře žoky s kávou. Tehdy ještě nevěděli, co s ní. Polský překladatel Kolszycký, zjistil, jak se zrna připravují. Poté vznikla ve Vídni první kavárna.

Zuzana Klementová