To jsou podle havlíčkobrodského starožitníka Václava Vrby důvody, proč se vesměs všem obchodníkům se starožitnostmi na Českomoravské vrchovině dýchá daleko hůř než dřív.

Někteří svoje krámy už zavřeli, jiní se obchodu věnují jen ve volném čase. Potvrzuje to i jeho kolegyně z Čáslavska, která si ale jméno uvádět nepřála.
„Obchodování se starožitnostmi bylo pro zákazníka i starožitníka doslova obřad. Dnes se s cennými kousky běžně obchoduje po internetu,“ posteskl si Vrba.

Pomyslný hřebík do rakve podnikání se staletou tradicí vrazilo i zavedení jednotné evropské měny a ekonomická krize. Podle starožitníků se v poslední době na Vysočině objevují i různé skupinky kšeftařů, kteří odborníkům kazí obchody.

Údajně mají dobré informace, kde zrovna došlo například k úmrtí seniorů, kteří by mohli nějaké staré, cenné kusy z minulosti vlastnit. Okamžitě kontaktují pozůstalé, prolézají půdy, skupují staré věci, ale často hluboko pod cenou.

Cizince vyhnala krize

„Nakupování starožitností u nás bylo dřív velkou doménou cizinců. Dnes bych na prstech jedné ruky spočítal, kolik jich přijde do mého obchodu za měsíc. Vždyť v současné době se dají starožitnosti koupit leckde v cizině levněji než u nás. Cizinci, kteří mě navštíví, jsou vesměs obchodníci. Nakupují jen proto, aby prodávali dál, ale ani zahraniční klientela nemá tolik peněz jako dřív. Navíc svět straší ekonomická krize,“ konstatoval Vrba.

Paradoxně od světové krize si starožitníci podle Vrby slibovali určité oživení trhu. Zákazníci ve strachu o svoje úspory je budou chtít vhodně uložit.
Starožitnosti, včetně zlata, mohou být nejlepší investicí. Ale nestalo se tak.

„Ukazuje se, že zřejmě není co ukládat. Lidé u nás nemají peníze. Konkrétně Českomoravská vysočina byla i v minulosti poměrně chudá. Tedy i výběr starožitností byl specifický, například s Prahou nesrovnatelný. Žádné zvlášť bohaté měšťanské rody, převažovali sedláci. Tedy ani žádný vzácný starožitný nábytek, šperky a obrazy, ale spíš selské náčiní, vybavení domácností a militárie. Neboli vojenské medaile, zbraně, uniformy,“ vysvětlil starožitník. Oč méně je o nákup starožitností zájem, o to větší snaha je ze strany zákazníků prodat a to cokoliv, včetně takzvané veteše a různých napodobenin.

Někteří si pletou starožitnictví s bazarem a jsou schopni nabízet k prodeji i starou televizi. „V poslední době tvoří početnou klientelu zákazníci ze Světlé nad Sázavou, kde zkrachovaly sklárny. Nabízejí čiré sklo, které jde ale špatně na odbyt. Zájem o něj měl jeden Ital, jenže se už dlouho neukázal,“ vybavil si Vrba.