Cílem je přiblížit Čechům mongolskou kulturu a naopak Mongolům ukázat Čechy jinak, než je znají z továrny a návštěv místních pohostinství.

„Mongolsko? Snad že se tam bydlí v jurtách,“ krčí rameny Eva Dvořáková z Havlíčkova Brodu. Naopak Jan Brož z Havlíčkova Brodu ví o Mongolsku hodně. Je členem předsednictva Společnosti přátel Mongolska. „Díky mému vztahu s mongolskou dívkou,“ přiznává Jan. Zatím neřeší ani společnou budoucnost. Kdyby se Jan mohl rozhodnout, kde budou žít, rád by pobyty v obou zemích pravidelně střídal.

Pomocná ruka chybí

Mongolsko nejsou jenom jurty. „Češi o Mongolech a naopak zase Mongolové o Češích toho vědí příliš málo,“ říká předseda Společnosti přátel Mongolska filozof Jiří Šíma ze Smečna. Proto Společnost uvítala aktivitu Krajské knihovny Vysočiny uspořádat desetidenní seznamovací akci pod názvem Žijeme v jednom městě. Podle Jiřího Šímy je to název přímo symbolický.

„V Havlíčkově Brodě žije velmi početná skupina Mongolů. Jsou jich téměř čtyři stovky. My jsme získali na tuto akci grant. Mongolové si občas nevědí rady s českou mentalitou a jsou z ní stejně překvapeni jako Češi z té mongolské. Chtěli jsme touto akcí pomoci oběma stranám se navzájem poznat,“ vysvětluje za knihovnu Miroslava Dobrovolná. „Mezi Čechy a Mongoly je propast,“ konstatuje hořce zástupce mongolské strany slečna Ariundzul. Podle Jiřího Šímy to měli paradoxně lehčí Mongolové, kteří se dostali do Čech před listopadem 1989.

„Tehdy pro ně zaměstnavatelé v českých továrnách vymýšleli kulturní a společenské programy. Chtěli, aby se Mongolové cítili v Čechách dobře a začlenili se dobře do společnosti. Dnes se o ně nestará nikdo,“ povzdechne si Šíma, který patří k pouhým třem úředně uznaným tlumočníkům z mongolského jazyka.

Jak dodává slečna Ariundzul, současní mongolští dělníci, potomci hrdého Čingischána, přicházejí do Čech z osmdesáti procent jen za výdělkem. „Pracují někdy až šest dní v týdnu, jediným kulturním vyžitím je pro ně hospoda. Kontakty mezi českým zaměstnavatelem a Mongoly zajišťuje často jeden člověk, ostatní mongolská většina stojí stranou a nemá šanci se s českým prostředím náležitě sžít,“ upozorňuje na smutnou skutečnost slečna Ariundzul.

Desetidenní akce vzájemného poznávání dvou rozdílných kultur začala soutěží pro děti, pokračovala společenským večerem. Následovat budou série odborných přednášek pro Mongoly a českou veřejnost.