V podobné tragické situaci se podle Jiřího Šímy, předsedy Společnosti přátel Mongolska, ocitají každý rok v celých Čechách desítky, ba stovky dělníků, potomků hrdého Čingischána.

Například na Havlíčkobrodsku žije a pracuje Mongolů hned 400 a tvoří tak jednu z nejpočetnějších komunit cizinců na Vysočině. V komunikaci s úřady jsou i oni často bezradní.

Dostali se do cizí země za vidinou lepšího života prostřednictvím různých podivných zprostředkovacích agentur. Skutečnost, která na ně ve střední Evropě čeká, mívá ale k ideálu daleko.

„Je to podle mého soudu novodobé otrokářství,“ konstatuje důrazně Šíma, mimochodem jeden z nejznámějších českých tlumočníků z mongolštiny.
Jeho služeb často využívají úřady a policie, ale ani jedna z těchto institucí nedokáže Mongolům, kteří se ocitli ve svízelné situaci, účinně pomoci, nebo dokonce zabránit tomu, aby podobných případů nepřibývalo.

Podle Šímy na tom má svůj podíl i mongolský povahový naturel, řešit problémy, když bývá většinou pozdě.
Vypršelo jim české vízum, nemají peníze, přišli o práci, ubytování, neumějí česky, zprostředkovatelé je opustili. „V Čechách žije oficiálně 12 tisíc Mongolů, ve skutečnosti je to aspoň 15 tisíc. Mám k dispozici kopie dokladů, které usvědčují zprostředkovatele z podvodů spáchaných na mongolských dělnících,“ tvrdí Šíma.

Tragická cesta novodobých mongolských „otroků“ začíná prý už doma, kde podlehnou vábení zprostředkovatelských agentur. Zprostředkovatel slíbí klientovi práci v určitém místě České republiky. Jenže na místě je všechno jinak.

Jak se stát „nelegálem“

„Často mu ale agentura oznámí, jeho místo v továrně bylo obsazeno. Anebo ho agentura nastoupit do továrny nechá, ale pak mongolský dělník dostane, nejčastěji ve zkušební době, bez udání důvodu výpověď,“ popisuje Šíma.

„Agentura tohoto člověka nahlásí úřadu práce, ten policii a policie zahájí řízení o zrušení pobytu. Pokud si zaměstnanec do té doby nestihne sehnat jiné místo, stane se „nelegálem“.

A to je pro lidi, kteří se na českých úřadech nemají šanci domluvit, neřešitelný problém. Zvlášť, když je sama agentura do ilegality popostrčí. Třeba tím, že cizince přestěhují do jiné ubytovny – cizinec neznalý českého jazyka totiž vůbec netuší, že musí nahlásit změnu adresy. Peníze už nemá, úspory dal za úplatek, aby dostal v Česku práci, místo taky ne, a tím pádem už ani vízum,“ osvětluje podrobně tlumočník Šíma podivné praktiky zprostředkovacích agentur.

Mongolský dělník je svým způsobem v pasti a podepíše cokoliv. Agentura s ním pak podle Šímových zkušeností libovolně manipuluje.
Sežene mu novou práci. Nastoupí tedy do jiné továrny, ale za úplně jiných podmínek, než mu bylo slíbeno. Nyní dře patnáct hodin denně, za méně peněz, než měl dostat. Ale je bezmocný, protože by mu hrozilo udání od agentury a následné vyhoštění, včetně možné pomsty bose, který novodobý obchod s lidmi ve své agentuře řídí.

Život načerno

„V současné době existují v České republice podle mých informací až dvě tisícovky agentur, které zprostředkovávají práci cizincům. Podle ministerstva práce a sociálních věcí jich ale existuje asi dvě stě. Tedy ty ostatní by měly logicky ukončit činnost, protože jsou nelegální,“ připomíná Šíma.

Ti Mongolové, kteří z kolotoče bídy nějakým způsobem vypadnou, zůstávají většinou na území České republiky. Pracují načerno, spoléhají na soudržnost krajanů, někdy jsou policií a úřady dopadeni. Protože neumějí česky, bývá povolán k jejich výslechu jeden z devatenácti oficiálních tlumočníků. Sedmnáct z nich jsou rození Mongolové, Češi jen dva, mezi nimi i Jiří Šíma.

Alkohol nebo sebevraždy

„Osudy těchto lidí jsou tragické. Hovořil jsem s mongolskou ženou, kterou zaměstnává jakási agentura z Ukrajiny. Žena bydlí v jednom pražském domě v suterénu a přežívá ze dne na den. Většinu, co vydělá, odevzdá agentuře,“ vypráví předseda Společnosti přátel Mongolska. Někteří Mongolové ale končí i hůř, jako bezdomovci, alkoholici, není výjimkou, že spáchají pod vlivem bezvýchodné situace sebevraždu.

„Policie tyto případy neřeší globálně jako novodobý problém. Vyslechnou jednoho konkrétního člověka, jeho případ uzavřou, už nepátrají po souvislostech. Jak se tento Mongol dostal do republiky, kdo ho má na svědomí. Úřady vydávají cizincům povolení k pobytu, ale nezkoumají, jestli je všechno kolem jejich pobytu a zaměstnání v pořádku,“ posteskne si Šíma.

Novodobé otroctví se podle jeho slov v Čechách praktikuje i s tichým souhlasem vlastníků a provozovatelů některých továren v průmyslových lokalitách velkých měst.

„Pro ně je levnější najmout si zahraniční dělníky od agentury, než si pro ně jet přímo do zahraničí a tam si pracovní síly vybrat,“ vysvětluje Šíma.
Mongolové odkázaní na pomoc svých krajanů se podle tlumočníkových zkušeností často dostávají i na šikmou plochu. Naštěstí nejde o závažné trestné činy, jako zakládání gangů a organizovaný prodej drog.

„Jejich problémy souvisejí spíš s alkoholem. Mongolové se rádi napijí, ale málo snesou. Rychle se opijí a pod vlivem alkoholu páchají výtržnosti, o kterých druhý den nevědí. Například jsme řešili případ Mongolky, která se v opilosti poprala s policistou a otrhala mu výložky na uniformě. Druhý den si na nic nepamatovala,“ vzpomíná tlumočník.

Varující případy

Daleko horší je, jak vzápětí zdůrazňuje, že svízelná existenční situace nabourává mongolským „nelegálům“ žebříček morálních hodnot. Oni pak dělají věci, za něž by se doma hluboce styděli.

„K hlavním rysům mongolské kultury patří pohostinnost, kterou by host nikdy nezneužil. Já zažil nedávno smutný případ mongolského bezdomovce. Okradl svého hostitele, který mu v dobré víře poskytl přístřeší. To by se na mongolském venkově nikdy nestalo, takový ostudný čin by si tam nikdo nedovolil spáchat,“ vybavuje si Jiří Šíma.

Podle jeho názoru a bohatých zkušeností je už na čase, aby se české úřady na všech úrovních začaly varujícím fenoménem moderního otrokářství konečně zabývat.

Počet případů zneužívání pracovní síly zahraničních dělníků bude v příštích letech spíš narůstat než naopak. Například Společnost přátel Mongolska je v tomto směru ochotna udělat maximum a s příslušnými úředníky spolupracovat.

„Je třeba, aby se spojily dohromady všechny odpovědné instituce. A to jak pracovní úřady, policie, ale i další orgány a postupovaly koordinovaně. Je třeba aby řešily případy mongolských dělníků v celých souvislostech a omezily činnost nelegálních vykořisťovatelských agentur. Zákaz vydávání víz pro jednu určitou komunitu, jak se tomu stalo nedávno u dělníků z Vietnamu, není řešení,“ připomíná Jiří Šíma.