Pracovník úschovny zavazadel, který se bál uvést své jméno, má s bezdomovci velmi špatné zkušenosti: „Celý den se tu poflakujou zfetovaný mladý kluci. Když je v noci chceme vyhnat, abychom halu zamkli, bojíme se, že nás zmlátí. Musíme na ně často zavolat policii, sami s nimi nic nezmůžeme.“

Své o tom ví i drážní technolog Jaroslav Burda. Ukazuje na počmáraný výklenek proti bývalým mezinárodním pokladnám, kde si místní parta na noc buduje pelech ze starých dek a podobných izolačních materiálů. „Nejhorší je to tady ráno. Cestující, kteří přicházejí na první vlaky, se opravdu bojí,“ říká Burda.

Počestní občané při své ranní cestě za prací způsobí v nádražní hale ruch, který probudí bezdomovce. Ti jsou po dlouhém flámu rozmrzelí a na lidi sprostě pokřikují, dokonce jim i vyhrožují.

Někteří z místních „homeless“ bývali zaměstnáni u dráhy, takže dobře znají terén. „Není pro ně problém dostat se do depa, dokonce si tam sami zatopí,“ kroutí Jaroslav Burda hlavou nad jejich drzostí.

Zimní specialitou brodské toulavé partičky jsou rychlíkové soupravy, které se přes noc vytápí, aby v nich nezamrzla voda. Tam si bezdomovci na noc zalezou a pěkně si pospí v pohodlí první třídy.

„Mají u sebe psy, potřebu vykonávají klidně přímo v kupé, bývá tam někdy ráno takový nepořádek a zápach, že se to ani nedá vyvětrat. To se pak musí celý vagón odstavit, vlak vyjede se zpožděním a jen dráha má ostudu,“ stěžuje si Burda a dodává: „Lepší to bývalo v době, kdy se o pořádek starala drážní policie. Teď to nemá nikdo v popisu práce a všichni se těch chuligánů bohužel bojí.“ Za ostudu brodského nádraží považuje Jaroslav Burda podchod u pátého nástupiště. I v mrazivém počasí se zde hojně popíjí, v létě to prý bývá ještě daleko horší.

Magdaléna Pecnová