Smutná budoucnost čeká zřejmě Centrum J. J. Pestalozziho v Havlíčkově Brodě, které provozuje Dům na půli cesty. Zhruba do měsíce by mělo ukončit činnost.

„Situace je kritická. Od ministerstva práce a sociálních věcí jsme na činnost nedostali letos ani korunu,“ posteskne si vedoucí centra Marie Švadlenová.
„Díky Domu na půli cesty jsem mohla slavit svoje snad nejhezčí první Vánoce ve svém životě,“ vzpomíná slečna Zuzana, jedna z bývalých klientek.

Vyrostla v dětském domově, ale za přispění Centra J.J. Pestalozziho se dokázala postavit na vlastní nohy, najít si podnájem a žít dneska stejně jako její vrstevníci. Mrzelo by ji, kdyby uzavření Centra vzalo jejím následovníkům šance na normální plnohodnotný život.

Provoz Centra a jeho Domu na půli cesty financuje hlavně ministerstvo práce a sociálních věcí, částečně přispívá kraj a různé nadace. „Postoj ministerstva nechápeme. Navíc nám nikdo ze státních úředníků nevysvětlí, proč jsme zůstali bez dotací. Není nám jasný systém, jakým ministerstvo dotace rozděluje a podle čeho soudí, že nemáme letos na žádný příspěvek právo,“ podivuje se Švadlenová.

Centrum J. J. Pestalozziho v Havlíčkově Brodě žádalo pro letošní rok dotaci ve výši asi přes milion korun, stejně jako loni. Tehdy dostalo zhruba 900 tisíc, letos nic.

Ztratí střechu nad hlavou

Centrum se zaměřuje na bývalé klienty dětských domovů a výchovných ústavů. Učí je, jak se zařadit do společnosti. Poskytuje jim pomoc, nabízí přechodné ubytování v Domě na půli cesty v chráněném bytě. Ročně tu najde střechu nad hlavou asi sedm obyvatel. Právě tento domov by museli zavřít.

Vedoucí Centra Marie Švadlenová uvádí jako Den „D“ první březen. „S klienty jsme zatím hovořili okrajově. Jejich život už tak není jednoduchý,“ vysvětluje Švadlenová.

Potvrzuje, že pokud centrum nezíská dotaci, budou muset celý provoz v Havlíčkově Brodě zrušit, včetně chráněného bydlení.

Někteří klienti studují, nemají peníze. Protože jsou mladí bez praxe, stálou dobře placenou práci má málokterý z nich. „Některým bychom mohli nabídnout ubytování v naší pobočce v Hrochově Týnci. Jiné poslat do ubytoven nebo azylových zařízení,“ uvažuje Švadlenová.

Protože klienti centra mají omezené finanční možnosti, není vyloučené, že někteří z nich by skutečně mohli časem skončit na ulici.