„Vyjelo osmadvacet sypačů a k nim se postupně přidávala i další smluvní technika. Především pak traktory s radlicemi. Počítám, že jich bude nejméně patnáct,“ říká dispečer Miroslav Adamec.

Připouští, že středa bude pro silničáře náročná. Padá mokrý sníh, teploty kolidují kolem nuly a k tomu fouká západní vítr. „Znamená to, že zejména na vozovkách severojižních směrů se budou vytvářet sněhové jazyky,“ vysvětluje.

V průběhu své služby zaznamenává hlášení jednotlivých posádek, které se vracejí na základnu pro sůl a inertní posyp. Řidiči se zastaví na dispečinku, řeknou, co a jak, dají si kafe a po chvíli se vracejí na silnice.

Dispečer přijímá celou řadu telefonátů. Po deváté hodině se mu například ozvou lidé z chrudimské dopravní firmy Veolia. „Mezi Utínem a Dlouhou Vsí stojí na kopci autobus. Řidič má zřejmě obavy ze sjezdu dolů. Někoho mu tam pošlu,“ konstatuje Adamec a žhaví telefon. Připomene, že starosti měli ráno i řidiči v okolí Okrouhlický.

„Zůstaly tam totiž viset kamiony a ostatní řidiči je museli složitě objíždět. Teď už by to tam ale mělo být průjezdné a v pořádku.“

Obává se, že v odpoledních hodinách a večer spadne teplota pod bod mrazu. Při permanentním sněžení a větru se může snadno stát, že sněhové jazyky uzavřou jeden silniční úsek za druhým.

Posádky sypačů slouží dvanáct hodin. Denní směna střídá tu noční kolem sedmé hodiny. „Každá z posádek najezdila od půl třetí tak sto třicet, sto čtyřicet kilometrů,“ odhaduje Miroslav Adamec. „Pokud ale chlapi jezdí celou noc, najezdí kilometrů i tři stovky. A to už je pořádná garda, vezmeme-li v úvahu, že jezdí rychlostí do padesáti kilometrů v hodině.“

Mezi Brodem a Skálou

Řidič sypače značky Mercedes Václav Kučírek má už čtyři roky na starosti trasu mezi Havlíčkovým Brodem a Skálou. Ve středu má denní směnu.

Dopoledne vyráží na zhruba osmačtyřicet kilometrů svého úseku už podruhé. „Je to dobrá trasa,“ řekne na úvod ještě na havlíčkobrodském silničním obchvatu. „Znám ji dobře a vím, co mě kde na ní čeká,“ míní a dodá, že nejproblematičtější úseky jsou tzv. Tichý kopec a pak ještě lesní úsek za Skálou směrem k hranici okresu.

„Dost dobrý to bylo dnes ráno i v esíčku ve Věži. Klouzalo to tam pořádně,“ usměje se. Radlice kopíruje povrch vozovky a do strany odlétá řádná sprcha mokrého sněhu. Na mnoha úsecích silnici sypač solí. Tam, kde to je potřeba nejvíc i takzvaně na „maxíka“, jak říká.

Pozornost věnuje řidič Kučírek především těm místům, kde se sfukuje. Nevynechá jedinou autobusovou zastávku. Na některá místa se v průběhu své mise vrací i dvakrát. Přitom se podělí o své zážitky.

„Zejména v noci to někdy stojí za to. Opilec vrávorající prostředkem havlíčkobrodského obchvatu, nebo stařenka vracející se odkudsi ve tři hodiny ráno, zvířata. To všechno jsem už tady za volantem zažil,“ vybavuje si Kučírek.

Podle něho jsou ale nejhorší řidiči osobních aut. „Často se mi nevyhnou ani tehdy, když stahuji prostředek silnice. Nedočkaví jsou na sněhu i řidiči kamionů. Předjíždí mě, i když dobře ví, že přede mnou není silnice neprotažená. A pak to podle toho taky někdy dopadne,“ říká.

Když se po necelých dvou hodinách vracíme do Brodu, podívá se na zataženou oblohu. „Tak dneska to vypadá na dlouho. Oběd a znovu na silnice. V průběhu odpoledne a podvečera možná i několikrát,“ pokývá vážně hlavou.