„Jirko, neboj se toho, přitiskni to, i když se to zešišatí,“ radí svému svěřenci učitelka Soňa Švejdová. Za stolky ve třídě sedí osm třeťáků a čtvrťáků, kteří se potýkají s nástrahami tvárné hlíny. Právě vyrábějí mističku slepenou z malých kuliček.

„Jdu na další patro,“ hlásí učitelce blonďatý chlapec. Před ním na kusu plátna spočívá jeho výrobek, který musí důkladně potírat kašičkou z rozpuštěné hlíny, aby při vypalování v peci nepopraskal. Učitelka je v jednom kole. „Paní učitelko, já potřebuju hlínu,“ ozývá se další z kluků, který opatrně štětcem zvlhčuje kuličky, které vyválel v dlaních. V soustředění dětem pomáhá relaxační hudba, práci dokonce předcházela malá relaxace, kdy školáci zavřeli oči a vnímali jen hlínu v rukou a hudbu. Na skříni a na stole opodál už schnou hotové výrobky – velikonoční vajíčka, motýlci, kuřátka, lupeny stromů i jedno sluníčko.

Domeček i stíhačka

„Chtěl bych udělat nějakou vázu, třeba pro maminku,“ svěřil se třeťák Jirka Kročil. Modelování z hlíny je podle něj dokonce lepší než hraní her na počítači. Monika Sobotková ze čtvrté třídy by si ráda vyrobila domeček, její spolužák Martin Nitsche touží po hliněné stíhačce.

„Inspiraci ke koupi keramické pece jsme získali od manželky našeho pana učitele, která má pec v mateřské škole,“ vypráví Švejdová. Samotná pec se podobá spíš velkému hrnci s displejem. Až žáci vyrobí dost dílek, bude poprvé spuštěna. Podle odhadu Švejdové by to mělo být do čtrnácti dnů.

Základní škola v Konečné ulici byla poslední z brodských škol, která neměla vlastní keramickou pec. Od září by tu měl začít fungovat keramický kroužek.
„Uvažujeme také, že bychom uspořádali pro budoucí prvňáčky a jejich rodiče výtvarnou dílnu,“ popisuje další plány školy učitelka Soňa Švejdová.

Zuzana Klementová