Jedna z drsnějších ukázek zobrazující běžný vězeňský život, byla v úterý v repertoáru vězenkyň ze Světlé nad Sázavou, při představení v KD Ostrov I za zdí je život …, určeném osmým a devátým třídám havlíčkobrodských základních škol.

Drogy=vězení

Součástí prezentace byly i výpovědi vězenkyň o jejich osudech, mnohdy pohnutých. „Už nikdy nechci žádnou drogu, zničilo mi to život. Mám dceru, které jsou čtyři a půl roku. Nezná mě. Teď jsem pět dnů doma a jsem pro ni cizí člověk,“ vypráví jedna z čerstvě propuštěných žen.

Po tomto a podobných příbězích nastalo v plném sále hrobové ticho a každý jen vnímal mrazení v zádech. Vážná tematika byla prokládána tanečními vystoupeními a písněmi. Při některých z nich se publikum roztleskalo, známější písně si i spolu se skupinou zazpívalo. Otázky nejrůznějšího charakteru pak na ženy čekaly v diskusi.

„Kolik vás je na cele, snesete se? A když ne, můžete požádat o přeložení?“ „O přeložení sice požádat můžeme, ale spíš se prostě musíme snést,“ zní odpověď.

„Je ve vězení agrese a šikana?“ padne další zvědavá otázka. „Šikana sice ve vězení nějaká je, ale většinou si všechno vyřešíme mezi sebou a netaháme do toho vyšší orgány,“ vysvětlí jedna z žen.

A co na vystoupení říkají sami studenti? „Je super, že o tom vypráví přímo uvězněné, víme, že drogy jsou špatné, ale tady i vidíme, kam až to všechno může vést,“ míní deváťák Štefan Badžgon ze Štáflovy základní školy.