„No, je to skvělý, nemusíme jezdit do Havlíčkova Brodu, prodražilo by se nám to a také, proč, když pan Mrkvička má úplně všechno, zeleninu, ovoce, pečivo, dokonce i uzeninu! A jakou,“ libuje si jedna z čekajících.

Do Avie se totiž vejdou kromě prodavače dva lidé a mají co dělat, aby se vzájemně vyhnuli. Místním to ale vůbec nevadí, setkání u „prodejny“ je pro ně místem, kde si vzájemně sdělí, co je nového a vůbec si tak sousedky „poklábosí“.

Jen ať pořád jezdí

„No, hlavně, aby sem dál jezdil,“ strachuje se postarší pán v montérkách. „To víte, to záleží hodně na městu, jak na chod prodejny přispívá. Hlavně, aby nám ji nezrušili, kde bychom pak nakupovali, do Brodu je to na půl dne,“ dodává.

Když si občané vísky nakoupí vše, co chtěli, uklidí prodejce mobilní schůdky, nasedne do auta a vyráží o vesnici dál.

Příštím místem na jeho pouti je Úhořilka. I tady se opakuje svolávací signál a lidé, do té doby netrpělivě vyhlížející z okénka, aby náhodou svou prodejnu nepropásli, se začnou houfovat u auta. „V garáži máme dvě auta, a k čemu nám to je, manžel je po mrtvici, takže nikam nejezdíme, a tady to máme hned u nosu. Když něco potřebuju, objednám si to a za týden mi dovezou klidně i kus masa. A jakého,“ spokojeně chválí paní, která přijela na nákup s kárkou.

„V celém Havlíčkově Brodě neseženete tak dobrý maso a uzeninu jako tady,“ dodává přesvědčivě. „Ještě jsem vám tady dovezl něco novýho,“ zavolá v tu chvíli majitel prodejny Zbyněk Mrkvička.

„Jé, to jste hodnej,“ raduje se paní a jde i s ostatními „omrknout“ nové pečivo.

Posléze se všichni s úsměvem a plnými taškami loučí.

Zbyněk Mrkvička, usměvavý muž, jezdí s pojízdnou prodejnou už od začátku devadesátých let. Vesničky Havlíčkobrodska brázdí od úterý do pátku, ale situace je podle něj čím dál horší.

„Jde to teď od desíti k pěti. Vesniček, kde stojí o to, abych tam zajížděl, je málo, kolikrát si raději postaví nový tenisový kurt a lidi ať si jezdí nakupovat do města.“

Za lidmi z malých zapadlých vesniček ale jezdí obchodník z Chotěboře moc rád. „Jsou tací, kterým donesu nákup až domů, protože nemůžou chodit. Popovídám si s nimi, doporučím něco nového a jedu zase dál.“