V útulném, velikonočně vyzdobeném domečku s několika pokoji, centrální prostornou jídelnou s kuchyňskou linkou a obývacím pokojem, kde kromě televize, sedačky a videa najdeme i záviděníhodný kulečníkový stůl, bydlí sedm kluků a jedna dívka v rozmezí čtrnáct až osmnáct let.

„Nejhorší je vyjít s penězi. Když máme určitý obnos, se kterým musíme hospodařit, nakoupit za něj jídlo, platit pračku a další věci, horko těžko vyjdeme,“ říká Marek Joška, jeden z osmi členů Rodiny D, tedy aktérů programu na podporu samostatnosti.

Nikdo to za nás neudělá

„Ty práce pro nás nebyly to nejhorší, už jsme toho spoustu uměli, ale je těžké si zvyknout, že to za vás nikdo neudělá, nemůžete se jít dívat na televizi, když není udělaná večeře pro ostatní a vy máte zrovna službu,“ vysvětluje další z obyvatel Roman Bendik. I přes nemalé problémy, které s vedením domu mladí lidé mají, jsou ale nadšeni.

„Myslím si, že nás to skvěle připravuje do života. Do této doby jsme absolutně netušili, co všechno se musí platit, jak si zorganizovat čas, abychom všechno stihli, a co vůbec obnáší bydlet sám,“ usmívá se Bendik.

Ráno čeká osazenstvo podle toho, kdo má službu, příprava snídaně, pak odcházejí do školy, ale při odchodu i příchodu musí být vše uklizené.

Plnoletí do bytu

A když dovrší osmnácti let? „Potom můžeme jít do bytu, který domovu poskytl Obecní úřad Nová Ves u Chotěboře. Tam už se opravdu stará každý sám o sebe, peníze dostává pouze ze zaměstnání. Většina z nás by tam po skončení učiliště nebo střední školy určitě chtěla jít a zkusit si to,“ dodává Joška.

Patronem programu je zdejší vychovatel Vojtěch Štindl. „Trápilo mě, že děti odchází do života nepřipravené. Takhle si zkusí úplně všechno, co je čeká. Záleží jen na nich, jak naloží s penězi, jak vše využijí. Zároveň se učí, co je to zpronevěra, že musí hledět také na ostatní a také, že si nemůžou nesmyslně půjčovat. Určitě to má smysl,“ říká Štindl, kterému v dětském domově, stejně jako ostatním vychovatelům, neřeknou svěřenci jinak než „strejdo“.