Tak velkou ránu zdejší alma mater naposledy dostala 10. září 1886, když stará škola lehla popelem.

Od roku 1888 se učí v jiné škole a byl nejvyšší čas snést zchátralou střechu a červotoči provrtané dřevěné krovy. Strop byl zcela odhalen, když přišly přívalové deště s kroupami.

Ty přinesly zkázu. Zdi a stropy promokly až do přízemí, omítky zvlhly a teprve čtyři roky staré parkety se vzduly.

„Něco takového jsem nezažil, byl to doslova boj, snažili jsme se odhalené stropy přikrýt plachtami, přiběhli nám pomáhat borovští občané, ale přívaly vod byly silnější,” vzpomíná na krušné chvíle stavbyvedoucí Ladislav Chvátal ze společnosti, která se už 25. června ujala prázdninové rekonstrukce školy.

Místo půdy tělocvična

„V úterý na stavbě máme kontrolní den a po něm budeme chytřejší, zda kvůli tomu, co se stalo, prázdniny o pár dnů protáhneme. Rozhodně však chceme, aby vyučování začalo nejpozději ve druhém zářijovém týdnu,” tvrdí starosta městyse Roman Brukner.

Učit se v každém případě bude na podlaze bez zničených parket, položit nové, to se už nestihne.

Práce je nyní soustředěna na bývalé půdě, která se mění v tělocvičnu. Střechu už proto nebudou podpírat dřevěné krovy, ale několik ocelových nosníků, hlavní je 16 metrů dlouhý a tři tuny těžký.

Škola je po kostelíku druhou nejvýraznější dominantou borovského kopce, za jasného počasí bývá zřetelná až z Lipnice.

Z otevřeného podkroví se nyní stala rozhledna, dělníkům se otevírají opačné obzory, včetně lipnického hradu. A jelikož někteří na stavbu dojíždějí až z Dolního Města, vtipkují, že v dálavě vidí manželku v kuchyni.

Věžní hodiny půjdou zpátky

Až bude položena nová střecha, bude na ni vrácena charakteristická věž s hodinami z roku 1908. Po 100 letech byla snesena na zem a na své vyzdvižení zpátky zatím čeká na chodníku. Její ukotvení bude jiné. Do půdního prostoru už nebude zapuštěna dlouhými trámy, ale zámečníci věž přimontují přímo na střechu.

„Držet bude, nechali jsme si všechno propočítat statikem,” ujišťuje místostarostka Jaroslava Hájková. „Borová žije tím, co špatného se škole stalo, ale lidé oceňují pracovní nasazení dělníků v tropických vedrech a věří, že škola, srdeční záležitost našich občanů a dětí, bude i po zničující ráně opět jako ze škatulky,” doufá jedna z obyvatelek, Libuše Raková.

Přestavba školy přijde na osm a půl milionu korun, jen tři miliony městys dostal z krajských prostředků, zbytek jde na vrub rozpočtu samosprávy. Ale lidé soudí, že peníze byly vynaloženy účelně. Škody by měla uhradit pojišťovna. Borovská škola stojí na svém místě 121 let, shodou okolností právě tolik žáků se v ní učí.

Ivo Havlík