Podle handicapovaných se jedná o krádeže na objednávku, za kterými stojí tvrdá politika úřadů vůči postiženým. Ti, kteří invalidní vozík nutně potřebují, si raději koupí drahou kompenzační pomůcku třeba z nelegálních zdrojů, než by riskovali vyčerpávající souboj s úřady. Nemocnice v Jihlavě se potýká se ztrátou vozíků, které jsou k dispozici invalidním pacientům ve vestibulu nemocnice.

„Pacienti měli k dispozici osm vozíků, po dvou měsících máme pouhé dva,“ říká provozně-technický náměstek Alexander Filip, který škodu vyčíslil přibližně na 50 tisíc korun. Jeden vozík stojí přibližně osm tisíc korun.

Zloději se podle mluvčí Veroniky Novotné nezalekli ani zabezpečení, které spočívá v zálohování vozíků drobnými mincemi. „Jaké mají zloději ke krádežím důvody? Vždyť člověk, který má výrazně omezenou hybnost, má nárok na invalidní vozík od pojišťovny. Na takzvaný poukaz jej maximálně jednou za 5 let předepisuje odborný lékař - rehabilitační lékař, neurolog nebo ortoped,“ podivuje se mluvčí.

„Získat invalidní vozík, byť mechanický a podřadné kvality, není ale jen tak,“ oponuje vozíčkář Ivo Krajíček. Jak upřesňuje, kdo invalidní vozík potřebuje, musí projít složitou úřední mašinérií. Jedinec slabších nervů to raději vzdá předem.

Pak Deníku popsal dvě cesty, jakými může postižený člověk vozík získat. Ani jedna není jednoduchá, což on sám s manželkou, která je také vozíčkářka, zažil na vlastní kůži.

Se žádostí před komisi

„Jednou možností je podat si žádosti souběžně na zdravotní pojišťovnu a příslušnou správu sociálního zabezpečení. Sejde se komise složená z lékařů a úředníků. Jenže já tvrdím, že stát se snaží, aby ušetřil, kde se dá. Především na potřebách postižených. Proto vás komise klidně odmítne s tím, že jste nedodali některý potřebný doklad, o němž jste předtím neměli tušení,“ konstatuje Krajíček. Ti, kteří nemají chuť předstupovat před komisi, mohou požádat příslušný sociální odbor města, kde mají trvalé bydliště, o příspěvek.

„Jenže ten se pohybuje ve výši 50 procent ceny vozíku, zbytek si musíte doplatit sami. A ten nejjednodušší mechanický invalidní vozík stojí šest tisíc, o něco lepší až 60 tisíc. Ne každý postižený má tolik peněz k dispozici,“ zdůrazňuje Krajíček.

„Ti, kteří vozíky kradou, se dobře orientují v problematice a vědí, jak s nimi naložit. Někteří handicapovaní, jež se bez vozíku neobejdou, ale nemají odvahu žádat úřady ani nemají dost peněz, přistoupí, věřím tomu, třeba i na možnost koupit si vozík levněji z, mírně řečeno, nelegálních zdrojů,“ myslí si Ivo Krajíček.

Do havlíčkobrodské nemocnice „vozíkoví“ zloději zatím nedorazili. „V poslední době se u nás nic podobného neděje. Vozíků máme více než dvě desítky, máme je rozmístěny ve všech budovách nemocnice. Konkrétně u vchodu v hlavní budově nemocnice jsou k dispozici čtyři vozíky, pokud je nutno, jsou ve skladových prostorách k dispozici další a vyndávají se pro pacienty, pokud jsou ostatní vozíky rozpůjčované,“ říká mluvčí nemocnice Petra Černo.

Podobně je tomu i v dalších budovách, staré ortopedii, onkologii, plicním a rehabilitaci. Každé oddělení má k dispozici několik vozíků.
„Pokud pacient potřebuje na přechodnou dobu vozík domů, je možnost mu po podepsání půjčovního protokolu vozík zapůjčit,“ upřesňuje mluvčí.

Kde také zapůjčí invalidní vozík
Půjčovnu kompenzačních pomůcek provozuje Centrum pro zdravotně postižené kraje Vysočina v Havlíčkově Brodě v Dobrovského ulici 2915. Handicapovaní se mohou obrátit na vedoucí Kateřinu Babuljakovou, telefon 569 427 614. Půjčovna kompenzačních pomůcek nabízí zájemcům chodítka i invalidní vozíky k zapůjčení na dobu určitou za rozumnou cenu. Z vybraných peněz pak centrum hradí opravy pomůcek a pořizování nových.