VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Celý život v jedné nemocnici nebyly ztracené roky

Havlíčkův Brod - Už jedenačtyřicet let je primářem dětského oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod lékař Václav Miláček. Přestože během své profesní dráhy dostával nabídky z vyšších zdravotnických pracovišť, zůstal věrný jedné nemocnici.

26.8.2009
SDÍLEJ:

Jedenačtyřicet let profesní kariéry v jedné nemocnici prožil primář Václav Miláček. Obyvatelé Havlíčkova Brodu ho znají vesměs všichni. Buď se na dětském oddělení havlíčkobrodské nemocnice někdy sami léčili, nebo tam chodili navštěvovat svoje děti.Foto: DENÍK/Štěpánka Saadouni

To je důkazem, že i v okresních podmínkách lze vykonávat kvalitní medicínu. Primář Miláček působil 18 let ve Výboru české pediatrické společnosti, společně se svým lékařským kolegou jako první popsali případ kojeneckého botulizmu ve střední Evropě.

Novorozenecký úsek dětského oddělení havlíčkobrodské nemocnice se před dvěma lety stal dokonce prvním zdravotnickým pracovištěm v kraji Vysočina, a třetím v rámci celé republiky, které plně nahradilo zdravotnické pomůcky z PVC měkčeného ftaláty, za výrobky z bezpečnějších materiálů.

Co před lety rozhodlo, abyste si vybral studia medicíny a zrovna obor pediatrie?
Proč jsem chtěl být lékařem? Už ani sám přesně nevím, tato profese ve mně ale vždycky vzbuzovala úctu a autoritu. Původně jsem ani neplánoval být pediatrem, ale při přijímacích zkouškách na fakultu mi zkoušející nabídl pediatrii a už jsem v tomto oboru zůstal. Vystudoval jsem Lékařskou fakultu v Brně, promoval v roce 1968. V současné době mám za sebou už 41 let praxe.

Celý život v jedné regionální nemocnici. Nikdy jste nepomýšlel na změnu? Odejít někam jinam, do většího města na vyšší pracoviště? Třeba
na kliniku.

Po celou dobu jsem zůstal věrný Havlíčkovu Brodu, i když jsem měl různé nabídky z vyšších pracovišť, nevyužil jsem je. Řekněme, že mě k tomu vedly osobní důvody. K tomu krásná příroda, možnost sportovního vyžití, které bych jinde neměl. Nepovažuji to za nic výjimečného. Znám celou řadu kolegů, velmi dobrých lékařů, kteří rovněž dostávali podobné nabídky, přesto zůstali pracovat v okresních nemocnicích.

Měl jste, nebo ještě máte ve svém oboru nějaký medicínský vzor, který vás vedl?
Konkrétní lékařský vzor z „domovské“ nemocnice jsem neměl, vzory jsem ale hledal a našel jinde, především při své práci ve Výboru České pediatrické společnosti, kde jsem působil 18 let.

Vaši kolegové pediatři rádi vzpomínají třeba na legendárního profesora Josefa Švejcara, setkal jste se s ním někdy osobně, jak na něj vzpomínáte?
Setkal jsem se s ním opakovaně,byla to mimořádná osobnost, na kterou se nezapomíná.

Když vypráví o své umělecké kariéře například herec, vzpomíná, jak ho nejdřív oslovilo třeba experimentální divadlo, ale s léty pak přišel
na chuť klasice. Jak je tomu u lékaře? Měnil se za dobu vaší profesní dráhy váš zájem o pediatrické obory, nebo jste zůstal věrný pouze jednomu?

Můj zájem o jednotlivé obory pediatrie se samozřejmě s léty měnil. Byla doba, kdy jsem se nejraději věnoval práci s novorozenci, později jsem směřoval zájem k endokrinologii a revmatologii, v současné době soustřeďuji zvláštní zájem na poruchy lipidů a problémy aterosklerozy.

Pozice primáře okresní nemocnice je zřejmě trochu jiná, než postavení šéfa kliniky. Ten si asi víc může dopřát luxus věnovat se pouze svému oblíbenému oboru a pokoušet se v něm dokonce objevit něco nového.
Pravda je, že primář okresního oddělení musí alespoň rámcově ovládat všechny podobory, což je někdy dost obtížné. Přednosta kliniky má pro každý obor specialistu. Ale i v okresních podmínkách se dá v medicíně vykonat a objevit mnoho zajímavého.

Můžete uvést konkrétní příklad třeba ze své vlastní praxe?
Za úspěch považuji svou odbornou práci, na které jsem se podílel společně s kolegou Dr. Miloslavem Neubauerem, anaerobním mikrobiologem havlíčkobrodské nemocnice. Podařilo se nám jako prvním popsat případ kojeneckého botulizmu ve střední Evropě. Pomohla nám v tom náhoda, jak to většinou bývá. Půjčovali jsme si s kolegou navzájem časopisy a tam jsem se dočetl o případu této choroby v USA a uvědomil jsem si, že jedno takové dítě s kojeneckým botulismem leží na našem oddělení. Bylo to v roce 1981 a šlo o tehdy téměř neznámou nemoc, která se datuje jako samostatná jednotka od roku 1976.

O jaký případ se jednalo?
Tehdy šlo asi o měsíc staré dítě s necharakteristickými příznaky. Mikrobiologům se podařilo původce choroby prokázat a výsledky potvrdit i v referenční laboratoři ve Spojených státech. Případ jsme tehdy samozřejmě publikovali.

Změnila tato skutečnost něco ve vašem profesním životě a kariéře?
Nic výrazného se nestalo, nic se tím pro mě nezměnilo.

Ani tehdy jste nelitoval, že jste nepřijal nějakou zajímavou pracovní nabídku na vyšší lékařské pracoviště, kde byste třeba podobných objevů mohl uskutečnit i několik?
Ani tehdy ne. Něco objevit, vyzkoumat je na vyšších pracovištích hlavně systematická práce na jednotlivostech, v okresních podmínkách to bývá dílo náhody.

Jste v jednom zdravotnickém zařízení už čtyři desítky let, jen pro zajímavost, kolik ředitelů jste zažil za svoji profesní kariéru v havlíčkobrodské nemocnici? Jací byli?
Za více než čtyřicet let praxe jsem zažil šest nemocničních ředitelů, mohu konstatovat, že všichni byli, alespoň podle mého soudu, dobří manažeři.

Když s ohledem na svoji více než čtyřicetiletou praxi porovnáte zdravotní stav svých malých pacientů, změnilo se něco? Třeba spektrum nemocí ve vašem okrese? Jsou dnešní děti na Vysočině obecně zdravější než před čtyřiceti lety?
Komplexně se to nedá vyjádřit, ale spektrum nemocí, které u nás léčíme, je jiné, než v době, kdy jsem jako pediatr začínal. Některé choroby prakticky vymizely, některé se objevily, nebo spíš bych řekl, že jsme se už naučili na ně myslet a diagnostikovat je. Rozhodně přibylo civilizačních chorob, ale to je problém celosvětový, proto je logické, že to platí i v takovém okrese, jako je Havlíčkův Brod.

Vzpomenete si ještě na prvního pacienta, kterého jste ošetřil?
Některé pacienty z počátků své praxe si pamatuji dodnes, ale toho úplně prvního, na toho si ale nevzpomínám.

Za čtyřicet let se musela i dost výrazně změnit úroveň zdravotnictví obecně, a to i v okresním měřítku. Pokud byste si s ohledem na svoji mnohaletou praxi chtěl zahrátbna věštce, dokázal byste předpovědět, kam současné české zdravotnictví půjde dál?
Úroveň zdravotnictví se neuvěřitelně zvýšila, jak v diagnostice, tak terapii. Přístrojové vybavení dnešních oddělení, a to i v okresech je na dobré úrovni, ale pokud se mě chcete zeptat, kam směřuje české zdravotnictví obecně, pak bude moje odpověď rozpačitá.

Za léta praxe jste, předpokládám, absolvoval nemálo návštěv v zahraničí. Mohl byste srovnat úroveň okresního zdravotnictví na Vysočině a s podobnými „okresními špitály“ o pár set kilometrů dál?
Pokusím-li se o srovnání našeho okresu a podobného typu zdravotní péče v zahraničí, máme v některých směrech co dohánět, především co do počtu zdravotníků, stavebního řešení budov. V oblasti přístrojového vybavení jsme na tom poměrně dobře. Ve srovnání se zahraničím doháníme i úroveň vztahů pacient – lékař.

Když budeme hovořit přímobo havlíčkobrodské nemocnici, má odbornou pověst zřejmě velmi dobrou. Za ošetřením na některém oddělení jezdí pacienti nejen z jiných okresů, ale dokonce i z jiných krajů v republice.
Nemocnice v Havlíčkově Brodě má už dlouhá léta nadokresní charakter. Myslím, že je na velmi dobré úrovni a není to jenom můj osobní názor. Názory kolegů lékařů, kteří do havlíčkobrodské nemocnice přišli z jiných zdravotnických zařízení, hodnotí velmi dobře i vysoký standard v úrovni osobního jednání a interpersonálních vztahů.

Novorozenecký úsek dětského oddělení nemocnice v Havlíčkově Brodě se od 1. února loňského roku stal dokonce prvním zdravotnickým pracovištěm v kraji Vysočina, a třetím v rámci celé republiky, které plně nahradilo zdravotnické pomůcky z PVC měkčeného ftaláty za výrobky z bezpečnějších materiálů. To byl váš nápad?
Akci spustilo hnutí Arnika, které nám nabídlo, abychom zavedli nízkoftalátový program, a to zpočátku u novorozenců a starších dětí. Podařilo se nám přesvědčit i vedení nemocnice, že si to děti zaslouží. Projekt jsme uskutečnili, ale už předloni.

Zhruba dva roky jste nejen primářem, ale také členem užšího týmu vedení nemocnice jako náměstek pro léčebnou péči, jak k tomu došlo?
Náměstkem pro léčebnou péči jsem od jara roku 2007. Po odchodu tehdejšího ředitele došlo k posunu funkcí a nový ředitel mi nabídl, abych kromě primariátu vykonával ještě funkci náměstka pro léčebnou péči na zkrácený úvazek.

To musí být zvláštní pocit. Už proto, že jako každý primář jste v minulosti určitě bojoval za to, aby vaše oddělení dostalo to nejlepší. Teď v řadách nemocničních manažerů máte jako hlavní úkol šetřit a šetřit. Jak se s touto skutečností vyrovnáváte vy a vaši kolegové primáři, že jako jeden z nich teď stojíte, obrazně řečeno, na druhé straně barikády a vysvětlujete jim, bohužel kolego, ten nový přístroj nedostanete, nemáme na něj peníze…
Upřímně řečeno, toho jsem se trochu obával. Jsem daleko víc lékař, než úředník. Ovšem velkou výhodou v tomto případě je skutečnost, že ředitelem nemocnice je lékař, který má pro moje pracovní zatížení pochopení. Za další štěstí považuji, že ostatní primáři většinou chápou ekonomické a organizační potíže při vedení nemocnice a já jim jsem za to vděčný.

Zřizovatelem okresních nemocnic jsou kraje. Je podle vašich zkušeností dobře, aby nemocnice vedli regionální úředníci místo ministerstva zdravotnictví?
To je těžká otázka. Že je zřizovatelem kraj, má svoje výhody a nevýhody.

Mám na mysli prorůstání politiky do zdravotnictví, které může být na okresní úrovni ještě daleko silnější než v rámci vztahů okresní nemocnice a ministerstvo, přitom ne vždy může vést ke zvýšení úrovně odborné zdravotní péče. Například MUDr. David Rath v roli hejtmana okamžitě začal s výměnou vedoucích zdravotnických zařízení, aniž by se jasně prokázalo, že ti minulí byli špatní a přivedli příslušné zařízení na pokraj krachu.
Prorůstání politiky do zdravotnictví nelze zřejmě zcela vymýtit, ale vyloženě negativní zkušenosti zatím v tomto směru nemám.

Pokud byste se mohl na jeden den stát vy sám ministrem zdravotnictví s neomezenou pravomocí, který krok byste učinil jako první, co byste ve zdravotnictví změnil, ať už v rámci okresu, kraje, České republiky?
Neudělal bych nic, protože určitě vím,že bych ministrem zdravotnictví nikdy být nechtěl.

Představte si, že vám ministerstvo zdravotnictví věnuje jen tak několik milionů korun, do čeho byste je v rámci vaší okresní nemocnice investoval?
Své lékaře bych postupně vystřídal na zahraničních stážích. Stejně tak některé vybrané zdravotní sestry. Naštěstí dnešní lékaři jsou podstatně lépe jazykově vybaveni, než tomu bylo v minulosti, stejně tak se zvyšuje jejich odborná úroveň.

Můžete prozradit, jak odpočíváte ve volném čase, pokud vám ještě nějaký zbude?
Mojí celoživotní relaxací byl a dosud ještě je sport, zvláště pak volejbal a cykloturistika.

Za tuto otázku se téměř omlouvám, ale dokážete si představit, jak z vašeho intenzivního pracovního vytížení odcházíte do důchodu? Máte představu, jak byste léta na odpočinku prožil?
Pomalu se na tuto změnu připravuji a snad to nebude tak obtížné.

Pokud se dneska po více než čtyřiceti letech praxe ohlédnete zpátky, rozhodl byste se stejně jako na počátku kariéry?
Myslím, že bych neměnil a zůstal v podmínkách okresní nemocnice dál.

Co je kojenecký botulizmus
Kojenecký botulizmus je infekční forma botulizmu. Nemoc je způsobena absorpcí toxinu vytvořeného v trávicím ústrojí kojence až po kolonizaci a pomnožení Cl. botulinem ve střevě.
Klasický botulizmus je intoxikace způsobená požitím potraviny s už vytvořeným a nahromaděným toxinem.
Onemocnění začíná obstipací, následuje otupělost, u dítěte se projeví „líné pití“, dále obtíže při polykání, hypotonie a generalizovaná svalová slabost. V některých případech dechová nedostatečnost a zástava.
Kojenecký botulizmus má široké spektrum klinických symptomů od mírných až po náhlou smrt.
Zdroj: zdravcentra.sk
Curriculum vitae
Lékař Václav Miláček, primář dětského oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod.
Narozen 10. května 1944 v Kolíně. Vystudoval lékařskou fakultu v Brně, promoval v roce 1968.
Atestaci I. stupně z pediatrie složil v roce 1973, II. stupně v roce 1978.
Od roku 1968 pracuje na dětském oddělení Nemocnice Havlíčkův Brod a od roku 1987 jako primář oddělení.
Osmnáct let byl ve výboru České pediatrické společnosti.

Autor: Štěpánka Saadouni

26.8.2009 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Josef Mladý

Lídr TOP 09 na Vysočině se obává ztráty demokracie

Volby na Vysočině.
AKTUALIZUJEME
46

ONLINE: Volby skončily. ANO vítězí i na Vysočině

ČSSD Vysočinu neudržela, ANO slaví vítězství

Vysočina – Vysočina už není oranžová. Zmodrala a ovládlo ji podobně jako jiné kraje hnutí ANO. Hlas hnutí ANO dalo 28,63 procent vysočinských voličů. Pro ANO jde o výrazné zlepšení oproti minulým volbám v roce 2013, kdy pro tuto stranu v kraji hlasovalo 15,89 procent voličů.

Reakce ODS: Otázka je, kam bude republika směřovat

Vysočina - S potěšení sledoval v Modrém domě v Jihlavě výsledky voleb do Poslanecké sněmovny volební štáb Občanské demokratické strany.

Krajský úřad dohlížel na klidné volby

Vysočina – Pracovníci Krajského úřadu Kraje Vysočina, kteří tradičně na volby na Vysočině dohlíželi, se během hlasování nesetkali s žádným závažným problémem nebo nedostatkem.

Přibyslav: Voliči jsou vzorní

Přibyslav – Ve třech volebních okrscích se volilo v Přibyslavi. Do budovy radnice přicházeli jak obyvatelé města, tak i voliči ze všech místních částí. V každém okrsku bylo zapsaných přes tisíc voličů, účast už v pátek překročila 40 procent.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení