Luboš chodí do druhého ročníku a letos v srpnu reprezentoval Českou republiku na mistrovství světa v Pekingu. V obrovské konkurenci zde ve třech disciplínách získal zlatou a v jedné bronzovou medaili.

„Začal jsem psát ještě na základce, pak i jezdit na nejrůznější soutěže a soustředění, na regionální, republikové a teď i světové úrovni,“ vypráví šestnáctiletý šampion.

„Lukáš patří do kategorie žák, v rámci mistrovství v ní neměl konkurenci, může v současné době konkurovat dospělým, ale ve své kategorii je opravdu jedinečný,“ prozrazuje pyšně jeho učitel Rudolf Stára, který jej také do Pekingu doprovázel.

„Luboš je cílevědomý a pracovitý a kombinace těchto dvou vlastností mu zaručuje, že bude opravdu dobrý,“ chválí studenta druhého ročníku Stára.

Diktáty a korektury

A co všechno vlastně v Pekingu musel mladý student zvládnout? „Nejvíce ceněnou, královskou disciplínou, je třicetiminutový opis. Za jednu chybu strhnou sto bodů. Následuje korektura textu, vícejazyčný těsnopis, diktáty, word processing,“ objasňuje Beran, který suverénně porazil své soupeře ve třech disciplínách.

Z celého světa přijelo na pekingský olympijský stadion soutěžit na tři desítky zemí, tedy více než tři stovky účastníků. Češi si mezi nimi vedli na výbornou.

„Češi jsou na tom v psaní na stroji velmi dobře, vždy se umisťovali na prvních příčkách. Je to i tím, že zde máme velmi silnou tradici. Máme Jaroslava Zaviačiče, dvojnásobného vicemistra světa a Helenu Matouškovou, jejíž rekord, 928 čistých úhozů za třicet minut, zatím nebyl nikým překonán. Jsou to vzory, které táhnou,“ dodává Stára.

Kromě samotné soutěže se mohli účastníci porozhlédnout i po městě. „Líbila se mi Velká čínská zeď. I město samotné je úžasné,“ říká Beran.
Titul světového šampiona mu však nestoupl do hlavy, Luboš Beran na vavřínech rozhodně neusnul. Naopak, trénuje dál a tvrději.

„Píšu vždycky, když mám čas. V roce 2011 bude šampionát v Paříži, určitě bych chtěl být zase úspěšný. Do té doby může vyrůst konkurence,“ usmívá se skromně Beran.