„Dle propagandy nacistů zde mělo docházet k přeškolení Židů na zemědělské práce. Po přeškolení se měli vystěhovat do Palestiny,“ uvedla Jindrová.

Tábor vznikl v roce 1940, založila ho Ústředna pro židovské vystěhování, která koordinovala veškerou činnost Židů po vzniku Protektorátu Čechy a Morava. Podobné tábory fungovaly také v Rakousku. „Tábor v Lípě vznikl více jak rok před ghettem Terezín. Lípa i Terezín měly v protektorátu specifické postavení, jednalo se o jediné tábory svého druhu na našem území. Jejich úkolem byla likvidace českých Židů,“ vysvětlovala Jindrová.

Tábor v Lípě fungoval až do roku 1945, průměrně v něm žilo zhruba tři sta osob. Za pět let jeho existence jím prošlo 1353 mužů, kteří zde pracovali na statku. Podle původních plánů měli být Židé přeškolováni tři měsíce a poté se z protektorátu vystěhovat. Po vypuknutí druhé světové války to ale bylo téměř nemožné.

„Židé v táboře sice zůstávali jen omezenou dobu – tři měsíce, šest měsíců, ale i déle, byli však odtud transportováni do dalších koncentračních táborů a drtivá většina vězňů z Lípy druhou světovou válku nepřežila,“ popisovala Jindrová, která podklady pro knihu shromažďovala tři roky. Informace získala z archivů i z výpovědí pamětníků.

Knihu bylo možné zakoupit na brodském Podzimním knižním veletrhu. Představena bude v úterý v pět hodin odpoledne v Muzeu Vysočiny, kde se bude konat přednáška s Oldřichem Stránským, jedním z posledních svědků přeškolovacího tábora v Lípě.

Zuzana Klementová