Účast na dění po 17. listopadu Janu Schneidrovi značně ztěžovala nutnost dojíždět za prací. „Neumožnilo mi to naplno se zapojit do aktivit Občanského fóra ani v Praze, ani v Brodě. Spíše jsem se snažil sem přivézt nějaké materiály z Prahy,“ popisuje.

V paměti mu zvláště utkvěl 10. prosinec 1989 - Den lidských práv. „Na brodském náměstí tehdy nastala taková přetlačovaná o mikrofon. Cpali se k němu různí exponenti. Chtěl jsem tam říct něco za chartisty. Pořád mě ale někdo předbíhal,“ popisuje. Nakonec se domluvil s jedním z řečníků, aby za něj řekl alespoň „Havel na Hrad“, což z balkonu dosud nezaznělo.

Po funkci netoužil

Jan Schneider se později dostal na kandidátku do České národní rady. Své místo ale nakonec přenechal jinému kandidátovi. „Vůbec jsem toho nelitoval, už jsem měl od toho distanc. Pořád se citovala Charta, ale já byl na kandidátce na osmnáctém místě a přede mnou tam nebyl nikdo, kdo by podepsal Chartu. Vůbec to nebylo podle toho, jak se ti lidé chovali, jaký měli morální kredit,“ myslí si.

Za věc, která se za jeho působení v brodském Občanském fóru podařila, považuje skutečnost, že se povedlo dosáhnout jmenování lidovce Pavla Jajtnera přednostou okresního úřadu. „Bylo to velmi neobvyklé, protože tehdy kandidovali v první řadě členové Občanského fóra. My jsme ale chtěli někoho, kdo bude dobrý,“ popisuje.

V roce 1990 se stal vedoucím Odboru kultury a školství Okresního národního výboru v Havlíčkově Brodě. „Když jsem pak zjistil, že se tam začíná mluvit o velmi odborných otázkách, řekl jsem si, že odejdu, protože jsem tomu nerozuměl. Bylo potřeba, aby to začali dělat lidé, kteří s těmito věcmi měli zkušenosti,“ uvedl.

Od ledna 1990 působil také v komisích, které prověřovaly členy Státní a Veřejné bezpečnosti. „Dneska bych to dělal jinak, nebo bych do toho vůbec nešel. Chlap tam třeba přišel a říká, že nesouhlasí se zrušením vedoucí úlohy strany. Dal průkaz na stůl a odešel. Kluci mi pak, když mě víc poznali, řekli, že jsme o něj měli víc zabojovat, protože byl rovnej, na rozdíl od těch, co neupřímně říkali, že vždycky měli pochybnosti a že taky pod peřinou ladili Svobodnou Evropu,“ vzpomíná.

Vzhledem k tomu že se nechtěl ucházet o žádnou politickou funkci, nastoupil do Úřadu na ochranu ústavy a demokracie. Ve zpravodajských, vládních a policejních službách zůstal patnáct let. Dnes působí jako publicista a bezpečnostní analytik.

Zuzana Klementová