Moci se volně nadýchnout a vědět, že už do vězení nikdy nepřijdu.

Tedy, pokud budu sekat latinu. Ale hlavně, obrovská úleva a štěstí. Takové pocity zažívala i třicetiletá, teď už bývalá vězeňkyně, když díky amnestii konečně čekala s dvěma napěchovanými taškami a kočárkem na svého přítele, který ji odvezl domů.

„Ten pocit, když jsem se dozvěděla, že skutečně půjdu domů, byl nádherný, to se nedá popsat. Měla jsem obrovskou radost,“ svěřuje se Pavla.

Žena se do vězení dostala za krádeže a teď se po půl roce může vrátit do Prahy, kde žije. Její trest by ale pro ni byl mnohem horší, kdyby po svém boku neměla svého syna. „Bez něj vůbec nevím, jak bych to zvládla. Jsem šťastná, že jsem ho mohla mít u sebe. Doma mě sice čeká přítel, který mě podporoval, ale bez syna bych to těžko překonala. S ním to alespoň utíkalo,“ přiznává žena.

Na svobodě sedm žen

Pavla Tatíčková si svůj trest odpykávala na oddělení pro matky s dětmi, kde, jak sama říká, to pro ni nebylo tak hrozné. „Na oddělení matek s dětmi mohou být umístěny ženy, které si odpykávají jakýkoli trest, třeba i vraždu. Podmínkou však je, aby o dítě pečlivě pečovaly již před spácháním tohoto trestného činu,“ informuje mluvčí věznice Eva Hodná.

„To, jak o dítě pečují, zkoumá nejen dětský lékař, ale také odbor sociální péče z odboru péče o dítě. Teprve pak může být matka na tomto oddělení umístěna,“ dodává mluvčí.

Dítě však nesmí být mladší jednoho roku a starší tří let. „Pobývat zde mohou pouze děti v tomto rozmezí, starší by už vnímaly více své okolí a mohlo by je omezovat i nevelké prostředí, v němž tady ve věznici žijí. Proto ženy umístěné na tomto oddělení musí mít pouze krátké tresty,“ uzavírá Hodná.
Vánoce Pavla Tatíčková však trávila bez svého syna.

„Malého jsem dala na svátky domů, to jsme mohli, ale pak jsem toho hrozně litovala, protože bez něj to bylo opravdu moc smutný. Takový Vánoce už zažít nechci,“ říká odhodlaně žena.

Mladá maminka sice napůl čekala, že nakonec domů půjde, ale jistě se to dozvěděla až dvě hodiny před svým propuštěním. „Oni nám sice řekli, kdo by mohl jít ven, ale stoprocentní to rozhodně nebylo, takže když jsem se to dozvěděla, byla jsem hrozně šťastná. Těším se domů,“ usmívá se žena.

Před ní bylo propuštěno šest žen, Tatíčková ale říká, že by jich mělo nakonec být mnohem víc. „Celkem nás má být kolem čtyřiceti, ale zatím nás propustili jen sedm, takže ostatní ještě čekají a doufají, že to tak bude,“ vypráví Pavla.

A co udělá jako první? „Vybalím si věci a budu si hlavně užívat malýho, protože je to to nejdůležitější v mém životě,“ uzavírá Pavla.