Pedagog totiž vede na havlíčkobrodské základní škole předmět nazvaný Dětská televize, o němž Deník v únoru přinesl reportáž. Nyní se potenciální hvězdy televizního zpravodajství, fotografky a kameramanky vydaly z reportéry Havlíčkobrodského deníku do Agentury ochrany přírody a krajiny ČR v Pavlově zachytit chod zdejší stanice. A nutno říci, že si počínají více než dobře.

„Takže dvě fotí, dvě natáčí a ostatní se ptají, pak se vystřídáte,“ organizuje postup Pohanka.

Natáčet se musí všechno

První ukazuje vedoucí střediska Jiří Hladovec orla skalního. Reportérky se okamžitě ponoří do hledáčků svých fotoaparátů a cvakají spouště o stošest. Hladovec zatím poutavě vypráví o tom, jak se dravec do záchranné stanice vlastně dostal.

„Tak holky, a teď mi řekněte, která jste si vyprávění pana Hladovce natočila, když jste všechny tak krásně poslouchaly,“ otáže se se zájmem pedagog Moniky Havlové, Jany Růžičkové, Kateřiny Vohnické, Terezy Andělové, Nikoly Lapáčkové, Míši Kučerové a Natálie Burdové.

„Musíte točit všechno. Kdyžtak se to pak prostříhá,“ upozorňuje Pohanka.

Na řadu přicházejí další dravci, o něž se pracovníci stanice starají. Dívky žmoulají v rukou papírky s otázkami na vedoucího a čekají na svoji chvíli, aby se vyptaly na vše, co je zajímá. „Začni teď točit ty, druhá si vezme kameru a jdeme na to,“ povzbuzuje reportérky Pohanka.

„Ale já nevím, jak je mám správně zabrat,“ manipuluje s kamerou Natálie Burdová z šesté třídy. „Ty jsi kameraman, ty si určíš, jak má záběr vypadat. Ukaž, vysvětlím ti to,“ pomáhá Natálii učitel.

Konečně je vše tak, jak má být, rozhovor může začít. „Jano, ty si nezapomeň zapnout mikrofon, ať se pak nedivíme,“ upozorňuje Pohanka žákyni šesté třídy Janu Růžičkovou. „Už ho mám zapnutý,“ hlásí dívka. „Výborně, tak jedeme,“ ozve se pedagog.

Jana soustředěně klade otázky, dává si pozor, aby mikrofon držela u úst a nikam s ním neuhýbala, přitom poočku sleduje kameramanku. „Jak dlouho to je, co stanice vznikla?“ vystřelí první dotaz. „Vznikla na počátku devadesátých let a soustřeďuje se na handicapované živočichy,“ odpovídá s úsměvem Hladovec.

Nelehká práce reportéra

V podobném duchu rozhovor nadále pokračuje, je vidět, že se dívka pečlivě připravovala. Zajímá ji financování stanice i to, čím krmí ptáky a ostatní zvířata.

Najednou se přísun otázek zastaví. „No, Jano, ptej se dál, máš přece u sebe papír, ne?“ povzbuzuje ji pedagog. „No jo, jenže já to po sobě nepřečtu,“ usmívá se téměř zoufale dívka. „Tak to je blbý,“ zasměje se Pohanka.

„Ukaž, já ti to přečtu,“ dodá a přečte nahlas několik otázek. „Natáčíme znovu, ptej se dál,“ upozorňuje poté Pohanka.

„Jakých zvířat tady najdeme nejvíc?“ táže se žákyně. „Nejvíc je tady asi káňat,“ odpovídá nezaskočeně Hladovec.

Po několika dalších otázkách a odpovědích je pedagog spokojen. „Myslím, že dobrý. Zeptáme se ještě jednou na financování a zkus to teď nějak uvést, víš? Třeba řekni, že provoz takové stanice určitě není levnou záležitostí nebo tak něco a pak se zeptej, jak ji financují,“ radí učitel.

„Tak jo,“ přikyvuje žákyně.

„Provoz takové stanice je určitě náročný, jak získáváte prostředky?“ položí bravurně otázku.

Na konec ještě jednou zasáhne pedagog. „Řekni také, že děkuješ za rozhovor a ukonči ho.“ „Děkuji za rozhovor,“ poslechne Růžičková. „Já děkuji za dobré otázky,“ zavtipkuje Hladovec.

Hladovec ještě společně s reportérkou a sovou pálenou na ruce zapózuje fotografkám a teď čeká žákyně druhá část celé výpravy a to fotografování a filmování celé stanice.

„Když budete vidět, že je zvíře nervózní, raději zoomujte, nechoďte k němu až tak blízko. Dejte si také pozor na slunce,“ rozdává rady Pohanka a děvčata horlivě pokyvují hlavami.

„Třeba tohle je krásně plastický, když vám takhle svítí slunce z boku,“ nadšeně máchá rukama pedagog a fotoaparáty jen cvakají. „Tak nafilmujte vše, co tady vidíte. Zkuste si najít nějaký pěkný záběr,“ povzbuzuje Míšu Kučerovou a Natálii Burdovou z šesté třídy, jež třímají v rukou kamery. „Vezměte si to nejprve celý jako statický záběr a pak polodetail a detail. Raději udělejte tři záběry z různých míst než desetkrát z jednoho,“ dodává kantor.
„Podívejte se kolem, co by bylo dobré nafilmovat?“ táže se žákyň.

Poslouchají bez dechu

Dívky poslouchají rady učitele naprosto potichu, ani nedutají. Snaží se jeho pokyny svědomitě plnit, je vidět, že by je práce novináře zřejmě bavila. To pak i samy potvrzují.

„Určitě by mě to bavilo. Nejlepší je asi to moderování, když jsem se ptala. Měla jsem sice trému, ale to by se snad spravilo,“ směje se Jana Růžičková.
Na konci celé akce ještě pomůže Pohanka svým svěřenkyním s dynamickým aranžmá fotografie.

„Někdy si prostě musíte pomoci, aby fotka nebyla jen statická. Poprosíte třeba svého kamaráda, aby se vám v záběru prošel nebo něco udělal a hned to je lepší,“ radí Pohanka a vše hned uvede s ostatními žákyněmi do praxe.

„Tak a teď budete mít pěknou fotku,“ usmívá se pedagog a dvě fotografky mu přitakají. „Včera jsem si zkoušela rozhovor i s mamkou. Dávala jsem jí otázky, které jsem si připravila. Určitě by mě to bavilo,“ usmívá se Kateřina Vohnická.

Co je předmět Dětská televize?
Předmět se od letošního roku vyučuje v ZŠ Nuselská v Havlíčkově Brodě jako volitelný. Žáci šestých a sedmých tříd se zde prostřednictvím Reného Pohanky učí, jak zacházet s televizní, fotografickou a další technikou, kterou pro svou práci potřebují reportéři, moderátoři, kameramani, fotografové a další profese. Kromě technických záležitostí se předmět zaměřuje také na moderátorský projev. Škola získala od evropských fondů na tento netradiční předmět grant. Škola je v okrese jediná, jež se na tuto oblast zaměřuje.
Zdroj: Ředitelství ZŠ Nuselská