Osobní výtahy malé nebo špatně přístupné, toalety kam se invalidní vozík nevejde. Termínem město bez bariér se rozhodně nemůže pyšnit Havlíčkův Brod. Centrum služeb pro zdravotně postižené učinilo nedávno malý průzkum a výsledky byly neradostné.

„Mě osobně vadí nájezdy na chodníky. Někde chybějí vůbec, jinde jsou zase zablokované parkujícím automobilem. Do některých obchodů si nemohu jet nakoupit, protože tam vedou schody,“ říká například vozíčkář Michal Šiška.

Centrum pro zdravotně postižené kraje Vysočina v Havlíčkově Brodě na základě častých připomínek ze strany těžce handicapovaných, především vozíčkářů, za tímto účelem udělalo průzkum po městě Havlíčkův Brod aby zjistilo, jak vhodné nebo naopak nevhodné jsou vstupy do některých peněžních ústavů, obchodů, restaurací a dalších zařízení.

„Chtěla bych zdůraznit, že jsem na tomto projektu nepracovala sama. Nýbrž za vydatné pomoci Jany Medkové, předsedkyně klubu sdružující handicapované postižené roztroušenou sklerózou, kteří se bez invalidního vozíku často neobejdou,“ upřesňuje vedoucí centra Kateřina Babuljaková.

Ve spolupráci s vozíčkářkou Janou Medkovou tak vznikl poměrně dlouhý seznam, který mapuje, kde na těžce zdravotně postižené pamatovali a kde naopak s návštěvností vozíčkářů asi příliš nepočítali.

„Náš průzkum jsme zaměřili nejen na seniory, ale také na mladé zdravotně postižené, kteří chtějí nějak vyplnit svůj volný čas, aktivně se bavit ale potýkají se s mnoha problémy,“ dodává Babuljaková.

Deník proto oslovil například vozíčkáře Michala Šišku, který je aktivní sportovec a člen klubu Alfa sdružujícího stejně zdravotně postižené.

Osobní zkušenost

„Když chci jít například do kina, tak se dovnitř dostanu bez problémů. Do některých částí knihovny se dostane vozíčkář plošinou, stejně jako do koncertního sálu staré radnice. Ale když si chci zajet posedět do restaurace, musím pečlivě vybírat.

„Do některé se nedostanu bez pomoci, jinde se s vozíkem nevejdu na WC, protože dveře jsou moc úzké,“ vybavuje si některé situace mladý vozíčkář.

Jako další příklad uvádí posilovnu v Kotlině. „Bazén je sice bezbariérový, ale do posilovny, která je v patře si nemohu jet zacvičit, protože se tam nedostanu bez pomoci druhé zdravé osoby,“ říká Šiška.

Podle jeho slov se do podobné nevýhodné situace dostávají nejen těžce zdravotně postižení, ale také matky s kočárky a špatně pohybliví senioři. Jak jsou na tom ostatní města, co do bezbariérovosti, prý porovnávat nemůže. „S ohledem na svůj handicap nikam moc cestovat nemohu, ale domnívám se, že v ostatních městech to bude stejné,“ uvažuje vozíčkář.

Zatím jsme žádné kroky nepodnikali,“ odpověděla Kateřina Babuljaková z Centra služeb pro zdravotně postižené deníku na otázku, zda zpracovaný seznam chtějí postižení někde využít.

Například zajít na městský úřad nebo na vedení uvedených institucí a pokusit se sjednat nápravu. Nicméně jak vedoucí centra upřesnila, do budoucna to vyloučené není.