Záhadný jev s pohybem křížku v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie se nikdy nepodařilo vysvětlit a podle arcibiskupa Duky to zřejmě zůstane záhadou i nadále. Pamětníci, místní usedlíci na ony události vzpomínají různě, někteří o nich nechtějí mluvit ani dnes.

Například místnímu starousedlíkovi panu Oldřichovi bylo tehdy šest let. „Moje maminka byla hodně zbožná, do kostela chodila pravidelně. O tom případu mi vyprávěla, já sám jsem to neviděl. Víte u nás to nebylo jednoduché. Maminka byla zbožná, děda zase skalní komunista. Návštěvy kostela byly u nás doma tématem častých hádek, děda se zlobil,že kvůli kostelu není v neděli doma včas oběd na stole. Tak jsem vařil já,“ vzpomíná s úsměvem jeden z návštěvníků sobotní mše, kterou za přítomnosti necelé stovky věřících a litoměřického arcibiskupa Jana Baxanta celebroval právě nový pražský arcibiskup.

Podle číhošťského faráře Josefa pospíšila mají číhošťské události co říci i dnešku, byť od nich uplynulo už 60 let a poděkoval arcibiskupovi za možnost číhošťské události v podobě písemností z oné doby podrobně studovat.

Kláštery a kolektivizace

„Události v Číhošti se do dějin naší země a církve zapsali bolestnýma širokým záběrem,“ konstatoval Duka. Připomněl při té příležitosti i další tragické události, jako násilnou kolektivizaci venkova a rušení klášterů pod tlakem nastoupivší Komunistické strany. „To vše si možno přečíst ve dvouszvazkovém díle Černá kniha komunismu, svědectvím o teroru temného 20. století,“ připomněl arcibiskup. Proto, jak zdůraznil je třeba poděkovat během slavnostní mše nejen faráři Toufarovi, ale všem, kteří měli odvahu se ani v těžkých dobách nesehnout