Například podle lékařky Lenky Štěpánkové z Všeobecné fakultní nemocnice Praha je to cesta vedoucí k prevenci kouření zakládáním čistě nekuřáckých pracovišť, kde by měla platit striktně daná pravidla.

„Například upozornit kuřáky, že si dobu strávenou u cigarety budou muset napracovat, ale také nabídnout určité výhody těm, kteří se rozhodnou přestat,“ uvedla příklad Štěpánková.

Tři sta mrtvých každým rokem

V rámci Evropské unie prý zemře každý rok 300 zaměstnanců pohostinství jen proto, že jsou na svém pracovišti vystaveni pasivnímu kouření. Jak vypadá zavádění podmínek pro nekuřácké pracoviště, v praxi vysvětlila Kateřina Langrová z České koalice proti tabáku. Ta popsala svůj projekt Nekuřácký podnik.

„Většina lidí tráví na pracovišti třetinu dne, pět dní v týdnu po dobu asi 40 let. Přítomnost tabákového kouře na pracovišti je tedy podstatná. Zákaz kouření na pracovišti ano, ale je potřeba na něj lidi nejdřív připravit a potom jim poskytnout pomoc,“ dala lékařka nahlédnout do svých podkladů.

„Zaměstnávání kuřáka je spojeno s vyššími náklady. Vyšší nemocnost a častější absence v zaměstnání, v průměru zhruba o 50 procent, snížená produktivita práce,“ vysvětlila lékařka. Jako příklad uvedla Langrová podnik Kostal v Berouně, kde byl projekt už aplikován.

Kuřák se nevyplácí

Kuřáctví s sebou nese ještě jedno negativum. Asi 10 procent požárů má příčinu v cigaretě. Další výdaje může znamenat obnova elektronických zařízení, malování a úklid pracovišť, výměna podlahové krytiny a „prokouřených“ záclon.

„Projekt má pomoci zaměstnancům i zaměstnavateli, aby se s novou situací, to jest nekuřáckým pracovním prostředím, dokázali vyrovnat a zajistit efektivitu při zavádění nekuřáckých pracovišť. Samotný zákaz bývá problematický a není dostatečně efektivní,“ zmínila Langrová.

Cíl projektu Nekuřácký podnik má být motivující pro všechny zúčastněné. Jak zdůraznila Langrová, měli by být do projektu zapojeni ale také zaměstnanci nekuřáci.

Ti by se mohli stát třeba patrony svých kuřáckých kolegů a pomáhat jim s odvykáním, například formou podnikových soutěží o nejúspěšnější nekuřácký tým.

Je to osobní věc

A jak se ke kouření zaměstnanaců staví zaměstnavatelé na Vysočině? Kouření za osobní věc každého zaměstnance považují třeba ve společnosti Pribina Přibyslav. Protože se jedná o potravinářskou výrobu, je kouření uvnitř objektů zakázáno, ale kuřáci mohou využít vyhrazených prostor venku mimo budovy.

S cigaretou ven chodí i zaměstnanci společnosti Interlignum Chotěboř. „V prostorách, kde jsou šatny zaměstnanců a jídelna, se nekouří, tam jsme to zakázali. Kuřáci, například obsluha vrátnice, chodí kouřit ven,“ uvedl Jaromír Jurek, vedoucí úseku. Jak upřesnil, společnost Interlignum se nikdy nezabývala tím, kolik zaměstnanců kouří, kolik ne a jak to pro firmu je a není výhodné.

Podobné otázky si nekladou ani ve firmě Nate Chotěboř. „Kolik zaměstnanců kouří a kolik ne, jsme nezkoumali. V prostorách firmy je zákaz kouření, kuřácké prostory jsou venku,“ řekl ředitel Nate Chotěboř Petr Papoušek.