„Nevybavuji si, že bychom se někdy se souběhem podobných a výše zmíněných skutečností setkali. Zastavení letového provozu prakticky v celé Evropě se ale letů sportovních letadel a kluzáků netýkalo. Na letiště jsem dnes přijel jako první a už krátce před osmou jsem se vydal na plánovaný let do Vrchlabí,“ říká Jan Adamec, člen Aeroklubu Chotěboř, a dodává, že nedělní počasí letům celkem přeje. „I když je pravda, že nám to dneska malinko víc fouká,“ podotýká.

Během nedělního dopoledne se parkoviště u letiště plní mnoha automobily. Převažují ty s pražskými poznávacími značkami. „To ale neznamená, že členy našeho aeroklubu, který mimochodem čítá na padesát lidí, jsou Pražáci. Původem to jsou rodáci z Chotěboře a okolí, pracovně jsou ale angažováni v Praze,“ vysvětluje vedoucí letového provozu letiště v Počátkách Jaroslav Kvaček, když s ním vstupujeme do jednoho z otevřených hangárů.

Vnitrostátní veřejné letiště

„Každý z nich má na dnešek připravený individuální program. Někdo se věnuje údržbě letadel nebo kluzáků, jiní se připravují na pilotní zkoušky nebo si pod dohledem instruktorů zvyšují svou leteckou kvalifikaci. Absolvují cvičné lety, na programu mají i lety s dalšími osobami na palubě. To ale až odpoledne. Kromě toho jsou tady i nelítající členové klubu. Zajištění bezproblémového chodu letiště je totiž takový nekonečný příběh,“ usmívá se Kvaček a rozhlíží se otevřenými vraty po letišti.

To se rozprostírá na ploše dvaatřiceti hektarů a jeho vzletová a přistávací dráha dosahuje rozlohy 1 010 krát 150 metrů. Tyto parametry odpovídají všem standardům veřejného vnitrostátního letiště.

V hangáru vidíme několik sportovních letadel a kluzáků. „K dispozici máme sedm motorových letadel české výroby, sedm bezmotorových kluzáků a jeden motorový kluzák. Kromě toho tady je, lépe řečeno v sousedním hangáru stojí, i jeden soukromý motorový letoun americké značky Piper.

růměrné stáří našich letadel, máme je v pronájmu od Aeroklubu České republiky, dosahuje sice několika desítek let, ovšem pravidelnou údržbou a generálními opravami jejich jednotlivých částí, je udržujeme v dobrém technickém stavu,“ uvádí Kvaček a vede nás k letounu značky Zlín Z-226MS Trenér. „Rozpětí křídel tohoto stroje dosahuje více než deseti metrů. Letí maximální rychlostí 225 kilometrů v hodině a dosahuje stoupavosti šesti metrů za vteřinu,“ vyjmenovává technické parametry stroje, který na letišti v Počátkách používají i k vlekání větroňů.

Jaroslav Kvaček už má za sebou nedělní dopolední zkušební let bezmotorovým kluzákem. Do výšky několika stovek metrů se dostal díky speciálnímu navijáku značky Herkules. „Disponuje motorem z Tatry 815 a dvojicí lan, každé o délce jednoho tisíce metrů. Lano dokáže navíjet maximální rychlostí patnácti kilometrů za sekundu,“ konstatuje Kvaček.

Za pomoci navijáku se chce do vzduchu dostat i pilot dalšího větroně, Miloš Karásek mladší. Jeho pokus o absolvování cvičného letu se ale nezdaří. Zklamalo lano. Kluzák zůstává na zemi.

Když zklame lano

„Je to smůla, ale i to se tady občas stane,“ bere čerstvý nezdar sportovně. „Odpoledne to zkusím znovu. Chtěl bych s motorovým kluzákem podniknout kondiční let po okolí Chotěboře a svého bydliště,“ plánuje si Karásek a na otázku, jak dlouho je už členem Aeroklubu Chotěboř, odpovídá, že od roku 1988. „Létám ale jen v kluzácích. O sportovním letadle samozřejmě uvažuji také, ale prozatím mi v tom brání aktuální nedostatek financí,“ sděluje mladý pilot.

V doprovodu Jaroslava Kvačka a Jana Adamce vcházíme krátce po poledni do administrativní budovy letiště. Potkáváme se tam i se službukonajícím dispečerem AFIS Františkem Zvolánkem. Ten po celý víkendový čas provozu letiště sleduje radiovou vysílačku. „Jeho úkolem je permanentní sledování provozu na letišti a poskytování informací případným přilétajícím a také odlétajícím letadlům. Poskytované informace se týkají nejen aktuálních povětrnostních podmínek, ale také stavu a podobě přistávací dráhy,“ vysvětluje Adamec. Není bez zajímavosti, že dispečeři počáteckého letiště jsou často v kontaktu i s dispečery nedalekého vojenského letiště v Čáslavi. Mimo jiné i proto, že letiště chotěbořského aeroklubu leží pod čáslavským operačním prostorem.

Hraniční síla větru

„Neděle je prozatím pohodová. Nic mimořádného se neděje,“ hlásí Zvolánek. Po třinácté hodině přichází na letiště mladík s dívkou. Mají zájem o vyhlídkový let nad Chotěboří a Českou Bělou. Ujímá se jich Jaroslav Kvaček. Do letadla ale nakonec nastupuje s pilotem pouze mladík. Netrvá to dlouho a letoun se rozjede po startovací dráze a vzlétne.

Vzlet sledujeme společně s Janem Adamcem. V okamžiku, kdy se letoun viditelně rozkýve v poryvu větru, Adamec prohlásí: „Dnešní síla větru je už opravdu taková hraniční. Ale zkušený pilot, jakým Jarda rozhodně je, si s ním poradí.“ Má pravdu. Po dvaceti minutách se letadlo vrací v pořádku na letiště a bezpečně přistává.

„Občas to sice s námi pořádně zamávalo, ale stálo to rozhodně za to. Zdejší kraj dobře znám, ale vidět i známá místa z ptačí perspektivy je skutečným zážitkem,“ svěřuje se s nadšením v hlase Martin Stejskal.

„Let probíhal naprosto v pohodě, pouze stále zesilující vítr ho znepříjemňoval turbulencemi v nižších hladinách. Jsme na Vysočině, takže s častým větrem musíme počítat,“ poznamenal s úsměvem na tváři pilot Jaroslav Kvaček po přistání.