Narodil se v roce 1935 v Německém Brodě, kam maminka přijela do porodnice z Přibyslavi, ale jeho dynastie má kořeny v Oudoleni, dědeček tam byl vesnickým kovářem. Encyklopedii vodních ploch Čech, Moravy a Slezska vydalo nakladatelství Libri a tímto edičním počinem převzalo štafetu od nakladatelství Baset, které o dva roky dříve vytisklo jiné Štefáčkovo dílo - Encyklopedii vodních toků Čech, Moravy a Slezska.

Balbínův omyl, pravda praotce Čecha

Unikátní slovník na 360 stranách popisuje bezmála 1500 (!) míst se zadržovanou vodou. Šéfredaktor Libri František Honzák správně poněkud ironicky glosuje omyl Bohuslava Balbína, který utrousil: „Vlastních jezer a tůní mají Čechy poskrovnu, že si pro malý počet a bezvýznamnost ani nezasluhují zvláštní výčet”, zatímco praotec Čech hned po příchodu pod Říp rozpoznal „vody hojné a nad obyčej rybnaté.”

Také na Brodsku barokní charakter členité krajiny do značné míry utvářejí rybníky. Největším je rybochovná Řeka u Krucemburka se 45 hektary. První vodní plochu z Brodska, kterou čtenář v encyklopedii najde, je čtrnáctihektarová údolní nádrž Břevnice u obce stejného názvu poblíž Chotěboře na Břevnickém potoce. Štefáček uvádí, že údolí bylo zatopeno již v roce 1859, zemní sypaná hráz je vysoká 15 m s délkou v koruně 265 m, hloubka je až 10,7 m, objem 0,01 mil m3, délka vzdutí jeden kilometr. Popsán je osmihektarový Jilemský rybník 4,2 km (tak přesné vzdálenosti kniha uvádí) od Uhelné Příbrami na Jiříkovském potoce, jehož lomená plocha má břehy porostlé stromy a přístupná je pouze místní komunikací nebo lesními cestami.

Větší (25 ha) je Jiříkovský rybník na stejnojmenném potoce. Nejoriginálnější název jistě má devatenáctihektarová Kamenná trouba u Lipnice nad Sázavou na Pstružném potoce.

Limit byl 7 hektarů

Takříkajíc s odřenýma ušima, jelikož limit pro zařazení do encyklopedie byl 7 hektarů, se na stránky dostal přesně tak velký Kunický rybník poblíž Leštiny u Světlé na pravém přítoku Sázavky. Dočteme se, že jeho obdélná a dlouhá plocha (630 m) má na západní straně velký poloostrov. Kachlička u Zdislavi v údolí Perlového potoka má hektarů osmnáct. Stejně velký je Skorkovský rybník mezi Slavníčem a Skorkovem na levém přítoku Úsobského potoka a Stavenov u Libic nad Doubravou při pravém přítoku Doubravy na okraji CHKO Železné hory.

Zdaleka nelze vyjmenovat všechny stojaté vody z Havlíčkobrodska, které se do encyklopedie dostaly, náhodný výčet tedy v souladu s abecedou zakončíme sedmihektarovým Žabincem u Havlíčkova Brodu na Petrkovském potoce. Menší hladiny, které v encyklopedii nemají vlastní heslo, Štefáček alespoň jmenuje v obsáhlém rejstříku, z Havlíčkobrodska v něm můžeme například najít tyto rybníky: Barták, Boňkovský, Bránecký, Cihlářský, Kačník, Křivolaký, Leštinský, Markus, Soldát, Spálený, Stupník, Svinský, Trněný, Zámecký, Zdislavský.

Z ptačí perspektivy

Štefáček v mládí létal v přibyslavském aeroklubu a tak není divu, že nám mnohdy dává pohled na kresby rybníků z ptačí perspektivy.

Havlíčkobrodskému deníku k tomu řekl: „Ano, šlo mě také o tvar. Abych mohl napsat, že vodní plocha vypadá jako bota, musel jsem ji vidět z výšky, a to jsem skutečně viděl. Z map, včetně katastrálních, přesný tvar, zejména mezi lesními celky, málokdy vyčtete.” Tak se například dovídáme, že Břevnice připomíná ruku, palec a ukazováček, Kamenná trouba rohlík s ukousnutou špičkou a Žabinec má esovitou plochu.

Autor čtenáře orientuje, zda rybník má rekreační zázemí, zda může zajímat Petrův cech, zda je v něm dovoleno koupání nebo se k břehům vůbec nesmí. K zaznamenání stojí, že Štefáček pracuje s krajinářskými pojmy, které se už ve všeobsáhlé Vysočině běžně neslyší - rybníky zařazuje do Bítešské, Křemešnické nebo Křižanovské vrchoviny, Jevišovické nebo Havlíčkobrodské pahorkatiny a jiných celků.

Ivo Havlík