Společně s Petrem žije v chráněném bytě jeho kamarád Vlastimil.

Za pomoci asistenta se oba učí domácím pracem, vařit, uklízet, postarat se o sebe. Ve volném čase se Petr ještě s oblibou věnuje pletení.

Během dne pak Petr i Vlastimil navštěvují stacionář Úsvit, zařízení pro osoby s mentálním postižením. Tam se učí dalším dovednostem, které jim v budoucnu výrazně pomohou zařadit se do společnosti ostatních „normálních“ vrstevníků, aniž by byli odkázáni jenom na pomoc či ochotu druhých.
Podle ředitelky denního stacionáře Úsvit, Dany Koudelkové, je chráněné bydlení určitým startem a přípravou na bydlení podporované. Chráněné bydlení je nácvikem na samostatný život. Klient má za sebou podporu a pomoc v podobě odborného asistenta.

„Ten s klientem v bytě přebývá ve dne i v noci. Pod jeho vedením se klient učí zvládnout domácí práce, ale také nakoupit a uvařit jednoduchá jídla, hospodařit s penězi. Když klient život v chráněném bytě zvládne bez problémů, může už využít podporované bydlení v kterémkoliv z městských bytů, kde už trvalý dohled nepotřebuje,“ vysvětlila ředitelka Koudelková.

Mně se doma líbí

Služba chráněného bydlení je hrazena klientem nebo jeho rodinou. Není časově omezená. Klient se může po nějaké době pobytu vrátit k rodině, nebo využít možnost podporovaného bydlení a zcela se osamostatnit. „Mně se v bytě líbí,“ pochvaluje si Petr a názorně předvádí, jak umí uklízet a rovnat oblečení do skříně. Ochotně ukazuje, na kterém lůžku spí on, na kterém jeho kamarád, jak vypadá kuchyně, kde je jeho nejoblíbenější místo k odpočinku.

V křesle pod oknem může poslouchat rádio anebo plést. Pletenými zvířátky vyzdobil celý byt.

Chráněné bydlení v bytě 1+1 Úsvit nabízí klientům zhruba šest let. „Prvním impulsem pro otevření chráněného bytu byla potřeba jednoho z našich klientů ze Žďáru nad Sázavou. Chtěl navštěvovat stacionář Úsvit, ale každodenní dojíždění do Havlíčkova Brodu by bylo náročné. Proto jsme se rozhodli umožnit mu celotýdenní pobyt, na víkend si ho rodiče brali domů,“ zavzpomínala na počátky chráněného bydlení v Úsvitu ředitelka Koudelková.

Pomoc, ale ne pro každého

Tento typ bydlení ale není určen automaticky pro všechny zájemce. Cílovou skupinou jsou dospělí s mentálním postižením a kombinovanými vadami. „Jedná se o osoby s lehkou mentální retardací, se středně těžkou mentální retardací, s těžkou mentální retardací, s přidruženým zdravotním, smyslovým i tělesným oslabením, které je však neomezuje natolik, že by byli imobilní nebo zcela závislí na pomoci druhé osoby,“ vysvětlila ředitelka.

Šanci na byt mají klienti s mentálním postižením s poruchou sociální adaptace na širší společnost za předpokladu, že nebudou ohrožovat sebe, ostatní uživatele a zaměstnance chráněného bydlení.

Chráněné bydlení nemohou ale využívat klienti s akutním infekčním onemocněním, s nestabilizovaným duševním onemocněním nebo závislostí na návykových látkách, ohrožující okolí či sebe sama.