Zatímco Telč vzdělaný český šlechtic a humanista zdědil se Slavonicemi, Kunžakem, Rozkoší a Strmilovem v roce 1550, Přibyslav, Ronov, Borovou a Polnou získal věnem, když v roce 1553 v Polné oženil s Kateřinou z Valdštejna.

Staré sídlo leželo v rozvalinách

Veselka to byla nevšední. Pozdější přísedící zemského moravského soudu, nejvyšší komorník a zemský hejtman k obřadu pozval mnoho urozených hostů. Všem poslal originální pozvání: „…prosíme, že s námi na noc veselí ku poctivosti naší pojedete a nám se k takové potřebě propůjčíte.”

Sedm let po svatbě Zachariáš začíná v deset kilometrů vzdálené Přibyslavi stavět zámek. František Půža v Kronice přibyslavské, vytištěné v tiskárně Františka Riedla v Německém Brodě v roce 1914, o tom píše: „Pan Zachariáš z Hradce zalíbil si velice těžení stříbra na statcích své manželky. Dojížděl často z Telče do Přibyslavě a bydlil tu i delší dobu. Poněvadž staré sídlo panské leželo v rozvalinách, vystavěl si kol roku 1560 v Přibyslavi nový zámeček, zadní trakt nynějšího zámku. Nestavěl tedy na zbořeništi bývalého hradu, nýbrž na místě pustého tehdy dvora přibyslavského.”

Stylisticky zajímavý je text, v němž Zachariáš v roce 1586 nechal vybubnovat své rozhodnutí prodat pole od dvora: „Já, Zachariáš z Hradce na Telči a v Polné, nejvyšší komorník markrabství moravského, vyznávám tímto listem obecně přede všemi, kdož jej uzří, neb čtoucí slyšeti bude, že dobrým rozmyslem na poníženou prosbu purkmistra, konšelův a obce městečka mého Přibyslavě, poddaných mých věrných prodal jsem a pomocí tohoto listu prodávám…”

Jinou kapitolou je pozdější vývoj zámku. Při nekompromisním zabavování protestantského majetku po Bílé hoře si Přibyslav osvojil olomoucký biskup, fanatický rekatolizátor Moravy, rodák ze španělského Madridu František Dietrichstein.

Proto znak tohoto rodu, dva vinařské meče na kněžském rouše dnes zdobí průčelí zámku.

Když zámek přestal být šlechtickým sídlem, stěhovali se do něj úředníci. Zřejmě se myli častěji, než se pudrovala šlechta.

V roce 1882 byl do zámku zaveden vodovod a stížnost praví, že „spotřeba vody rozmnožením úřednických rodin v zámku čtyřikráte větší jest nežli dříve a že by bylo záhodno, aby obec za dodávku vody do zámku vyžádala si ročního příspěvku 30 vodovodních trub”.

V rukou hasičů

A ještě jiná kapitola přibyslavského zámku má letopočet 1980. Napůl ruinu zásluhou tehdejšího předsedy Svazu požární ochrany Miroslava Řepiského získali hasiči, sehnali byty pro téměř dvě desítky rodin, které v zámku bydlely v nehygienickcýh podmínkách, a brigádně zchátralý objekt kámen po kameni a cihlu po cihle rekonstruovali.

Dnes v krásných prostorách zámku v Přibyslavi sídlí české Centrum hasičského hnutí a naše ústřední hasičské muzeum. „O zámek se dobře staráme a stále do něj investujeme. Nedávno jsme citlivě rekonstruovali druhé nádvoří, žel, litovali jsme, že památkáři nesvolili nádvoří překrýt sklem jak to bylo povoleno na obdobném zámku v Hranicích na Moravě. Dovnitř jsme zavedli ústřední vytápění plynem, velice to prospívá kamennému zdivu, snížení vlhkosti vyhovuje našim bohatým muzejním sbírkám ve výstavních prostorách a depozitářích,” říkají současný přibyslavský hradní pán Jiří Pátek a kustod Milan Pátek na okraj skutečnosti, že renesanční památka právě třicet let slouží našemu nejpočetnějšímu občanskému spolku - Sdružení hasičů Čech a Moravy.

Ivo Havlík