K tomuto kroku přistoupili například ve Slévárně a modelárně Nové Ransko. „Standardní pracovní doba je od šesti hodin ráno do půl třetí odpoledne. Kvůli horku jsme se rozhodli začít pracovat už ve čtyři hodiny ráno, na některých pracovištích o půl páté,“ vysvětlil ředitel podniku František Kubát a dodal, že se na tomto řešení se zaměstnanci dohodli.

„Prioritou je pro nás spokojenost jak na straně zaměstnavatele, tak na straně zaměstnance. Pracovat ve slévárně v takovém horku je extrémně náročné, a proto se snažíme přesunout výrobu do ranních hodin, kdy vedra nejsou tak velká.“

Přísun tekutin

Samozřejmostí by měl být i dostatečný přísun tekutin, na který podniky, jak svorně tvrdí, dohlížejí. „Pracovníci mají k dispozici sodovou vodu a ochucené sirupy. Pitný režim zajišťujeme kvůli charakteru práce po celý rok stejně,“ uvedl Kubát.

V přibyslavské firmě ACO, která se zaměřuje na úpravy kovů, zase zvýšili zaměstnancům počet přestávek v pracovní době. „Pracovníci mají běžně nárok na pauzu každé čtyři hodiny, v takto horkém období jsme zavedli přestávky každé dvě hodiny,“ přiblížil změny personalista Pavel Cvrk s tím, že v podniku také obohatili nabídku občerstvení.

„Dohlížíme na příjem zvýšeného množství tekutin a zaměstnancům navíc rozdáváme rozpustné šumivé vitaminy,“ dodal Cvrk.

Naopak podnikem, který na horké počasí výrazně nereaguje žádným zvláštním opatřením, je pila ve Žďírci nad Doubravou. Pracovní dobu tady upravit nemohou, protože zaměstnanci pracují nepřetržitě na třísměnný provoz. „Co se týče pitného režimu, po celý rok je přísný, takže k větším změnám v období horka nedochází,“ uvedla personalistka společnosti Eva Chromá.

O množství a formě ochranných nápojů rozhoduje sám zaměstnavatel. Každopádně by měly být nezávadné a bez obsahu alkoholu. Jejich seznam má vycházet z konkrétních podmínek a zdravotního stavu zaměstnanců.

Aneta Štefánková