Jak takové, v uvozovkách řečeno, dobrovolné podání výpovědi někdy vypadá, se Deníku svěřila paní Věra z Havlíčkobrodska.

„Byla jsem k podání výpovědi donucena pod nátlakem,“ tvrdí osmačtyřicetiletá administrativní pracovnice z nejmenované havlíčkobrodské firmy, jejíž název a sídlo redakce zná. Jak žena vysvětluje, atmosféra na jejím pracovišti se výrazně změnila po nástupu nové vedoucí.

Nebyla jsem sama, kdo se nové vedoucí nelíbil. Vždycky si vybrala někoho, kdo zřejmě nesplňoval nějaké její představy. Jinak si to neumím vysvětlit. Toho zaměstnance paní vedoucí soustavně šikanovala, vytýkala mu chyby, takže to většinou skončilo výpovědí,“ řekla paní Věra, kterou, jak zdůraznila, nejvíc mrzí, že takové chování musela trpět právě od ženy.

„Ženy jsou na trhu práce údajně diskriminovány víc než muži, a tak by měly držet při sobě. Jenže to vypadá tak, že když se žena chopí vedení, chová se kolikrát hůř než muž. Předtím jsme měli za šéfa muže a problémy neměl nikdo,“ povzdechla si a pokračovala: „Zavolali si mě do kanceláře, kde byla jen vedoucí a její zástupce. Řekli mi, že musím podepsat výpověď dohodou. Když ji nepodepíšu, udělají mi takové problémy, že už nikde slušnou práci nenajdu,“ svěřila se osmačtyřicetiletá žena.

Po rozvázání pracovního poměru se prý zhroutila a trvalo jí dost dlouho, než našla ztracenou duševní rovnováhu a novou práci. To, že by lidé jako ona v podobné situaci měli být trestáni státem, ji děsí. „Co bych vzkázala ministru práce a sociálních věcí, se nedá říct slušně. Nikdo normální teď, kdy je u nás bída o práci, nedá výpověď jen tak pro zábavu. Když to udělá, má k tomu důvod. U mě to byla šikana. Výpověď jsem podala pod nátlakem. To, že bych měla v takové situaci ještě zůstat na ulici bez podpory, je ze strany státních úřadů neuvěřitelná sprostota,“ zlobila se paní Věra.

O výjimečný případ nejde

Že nejde o nijak výjimečný případ, potvrzuje i Krajské středisko Českého svazu žen, které ženám bez práce nabízí poradenskou službu a možnosti absolvovat odborný kurz, který jim pomůže se na trh práce znovu vrátit.

„Ano, občas se setkáváme s tím, že naše klientky byly k ukončení pracovní smlouvy donuceny, ale v takové situaci moc na výběr nemají,“ poznamenala Miluše Průšová z tamního ženského poradenského centra. Jak upřesnila, ani právník postiženým v takové situaci moc nepomůže. „Když se klientka rozhodne výpověď nepodepsat, tak ji k tomu zaměstnavatel dřív či později nějakými prostředky donutí,“ připustila Průšová.

Podle ředitele úřadu práce v Havlíčkově Brodě Martina Kouřila jde o klasický případ šikany označované jako bossing (tlak ze strany vedení – pozn. aut.).

„Pokud se zaměstnanec rozhodne bránit, a ze zaměstnání odejít nechce, měl by se obrátit na nějakou poradnu nebo inspekci práce. Měl by si ale zajistit i důkazy o tom, že je šikanován. Popřípadě svědky. Ale ani potom není jednoduché šikanu prokázat, a celá záležitost může skončit v rovině tvrzení proti tvrzení,“ říká ředitel Kouřil.

Podle jeho slov je šikana mezi dospělými mnohem vynalézavější než šikana mezi dětmi ve škole, a proto je těžké ji prokázat. Nejčastěji zaměstnanci v takové situaci volí raději odchod.

Ředitel úřadu práce chápe, že se takoví zaměstnanci v souvislosti s naznačenou novelou zákoníku práce bojí o budoucnost, ale cesta k tak radikální změně není podle něho jednoduchá a prosadit ji nebude snadné. Už v rámci tripartity.