Mimo jiné v těchto dnech se tam noví čtenáři mohou zaregistrovat bez vstupního poplatku.

U bytelných polic s všelikou literaturou kraluje čerstvá absolventka střední odborné školy knihovnictví a informačních služeb v Brně Eva Sekničková.

Před třemi týdny vyhrála konkurz na knihovnické místo z pětadvaceti zájemců. Komise devatenáctileté slečně dala přednost právě pro její odborné vzdělání, ale na radnici Evu znali také z recitace poezie při civilních svatebních obřadech. Verše si většinou vybírala z tvorby básníka Jana Skácela.

Čtenářství má ve městě dlouhou tradici. Jak praví 96 let stará Kronika přibyslavská sepsaná lékařem Františkem Půžou, knihy zde jako první v roce 1848 půjčoval kupec Augustin Bedřich Čepl, přítel Karla Havlíčka.

„Časopisy a knihami snažil se šířiti soudobé vlastenecké snahy ve svém okolí. Jeho obchod v čísle popisném 66 byl veřejnou knihovnou a čítárnou v běžném dnes slova smyslu. Avšak ne dlouho. Podkrajský úřad v Německém Brodě mu prostřednictvím úřadu obecního půjčování knih a časopisů zakázal se záminkou, že nevyžádal si a nedostal k tomu úředního povolení”. Půža pod čarou dokládá, jak vysokou hodnotu kupcova knihovna měla. Když kupec v roce 1891 zemřel, knižní pozůstalost koupil dr. Václav Řezníček „pro bibliotheku musea království českého v Praze”.

Nový impuls touze po české knize dal velký tábor lidu při odhalení Žižkovy mohyly v roce 1874, zrodil se čtenářsko-zpěvácký spolek Beseda, který půjčoval knihy v dnes zdevastovaném hotelu Klusáček. Hotel však 14. října 1908 do základů vyhořel.

Knihovnu tehdy ve městě vlastnil také studentsko-krajinský spolek Sázavan sídlící až v Praze.

Táhne Vondruška a rodák Přibský

Mezi pilné čtenáře přibyslavské knihovny patří Olga Kasalová.

Dnes přinesla zpět sedm knih. O některých řekla, že při jejich výběru neměla dobrou volbu, ale ani tentokrát se nezklamala ve Vladimíru Přibském. S potěšením si od něho přečetla nový román Její počestné Veličenstvo císařovna.

Neříká to proto, že spisovatel je shodou okolností přibyslavským rodákem, byl pokřtěn Sázavou v roce 1932, tehdy pod pravým příjmením Řezáč.

„Román se mně líbil tím, jak autor dokázal v ději z roku 1754, krátce před vypuknutím sedmileté války o Slezsko, spojit historickou skutečnost a fikci ve smyšlených pamětech baronky Terezie Grassové, komorné Marie Terezie”, praví Olga Kasalová, která po večerech dává přednost knize před bezduchými pořady v televizi.

V Přibyslavi je známo, že stejně dobře jako češtinu drobná žena ovládá němčinu a dokonce dokáže luštit švabach. Dnes má vybíravá čtenářka štěstí, v polici právě vrácené literatury objevuje dvě knihy Vlastimila Vondrušky. „O tohoto dějepisce je opravdu velký zájem, jeho knihy u nás putují z ruky do ruky,” tvrdí Eva Sekničková. Mladá knihovnice věří, že Týden knihoven do Kurfürstova domu v Přibyslavi přiláká další čtenáře.

Ivo Havlík