„Jsou to jedny z nejmenších českých varhan, mají kuželkovou mechaniku, jeden manuál a jeden pedál, v manuálu čtyřiapadesát kláves a v pedálu pětadvacet kláves,” vypočítává mladý varhaník přibyslavské farnosti Karel Březina, který byl iniciátorem generální opravy starého nástroje z roku 1899. Je to stavba rodáka z Golčova Jeníkova Jana Tučka, z jehož dílny v Kutné Hoře vyrostl největší český závod tohoto druhu.

První vydání Ottova naučného slovníku uvádí, že Tuček postavil 425 varhan. Ty největší hrají od roku 1912 v Praze ve Smetanově síni Obecního domu a mají přes čtyři tisíce píšťal, varhany v kostele svatého Jakuba rozezvučí více než pět a půl tisíce píšťal. Tučkovy varhany na Havlíčkobrodsku jsou také v Golčově Jeníkově, Chotěboři a Habrech, jiné je možné najít v Polsku, Chorvatsku, na Litvě.

Farní kronika praví, že za zhotovení nástroje v Žižkově Poli bylo vyplaceno šest set zlatých, což se tehdy rovnalo šesti až deseti kravám, nebo devatenácti až padesáti sudům piva, či čtyřem tisícům slepic nebo čtyřiadvaceti tisícům vajíček. Aby si tovaryš našetřil šest set zlatých, musel by pracovat čtyři roky, aniž by něco utratil.

Z nových varhan se vesnice dlouho netěšila, v posledním válečném roce 1918 farníci museli část píšťal odevzdat pro zbrojní výrobu. Nedávná generální oprava, o níž se postaral odborník na slovo vzatý Pavel Doubek, přišla na 82 tisíc korun, podstatná část byla uhrazena ze sbírek nebo benefičních koncertů.

Autor: Ivo Havlík