Gotická stavba se nad hezkým dvojnávsím tyčí již od 14. století. Především díky tomuto kostelu malá vesnice již v předhusitských dobách měla vlastní duchovní správu, kterou jiné, velikostně srovnatelné, vsi neměly.

V obci ovšem docházelo k náboženským proměnám. Ve středověku se nevolníci chtě nechtě přikláněli k víře své vrchnosti. Dlouho silnější zde byla protestantská nátura, neboť ves vlastnili nekatolíci - Žejdlicové ze Šenfeldu. Nebyli žádnými „troškaři”. Daleko od Horního Sázavska jim patřila města Nelahozeves (Mělnicko), Stochov (Kladensko), Chvatěruby (u Kralup nad Vltavou), Doksy (Českolipsko), či dnešní „prezidentské” Lány. Nikdo neví, že v torně má ukrytou maršálskou hůl, netušil to ani Ladislav Žejdlic ze Šenfeldu, když v roce 1610 povýšil do panského stavu a stal se krajským hejtmanem. Pro účast na stavovském povstání přišel konfiskací o veškerý majetek. Jím vymřela takzvaná encovanská rodová linie.

Věrný služebník

Ještě zajímavější byl osud Hertvíka ze Šenfeldu. Tento zakladatel polenské dynastické větve v mládí sloužil u dvora arciknížete Ferdinanda, po návratu do vlasti vykonával královské úřady, zasedal u zemského soudu, zastával funkce královského rady, vrchního hejtmana a královského podkomořího. V roce 1580 ho přijali do panského stavu, obdržel do svého vlastnictví mnoho statků, mimo jiné Újezd u Prahy, Choceň, Polnou a na našem Brodsku Horní Studenec.

Univerzálním dědicem polenské linie se stal Rudolf Žejdlic ze Šenfeldu. Před stavovským povstáním se vrátil z Francie, aby podpořil protihabsburský odpor, na své náklady ihned sestavil vojenskou jednotku. Na polenském hradě hostil Fridricha Falckého.

Pomoci se nedočkali

Jako ostatní čeští stavové však 4. listopadu 1619 Falckého korunovací českým králem chybil. Stavovští předáci spoléhali na Fridrichovy příbuzenské panovníky významných nekatolických států. Počítali s pomocí Anglie a severního Nizozemí. Anglický král však odmítl české vzbouřence podpořit. Nový český král ztrácel autoritu i vinou náboženských neshod, svého neformálního chování a uvolněným mravům falckého dvora.

Po zákonité porážce na Bílé hoře, od níž před dvěma měsíci uplynulo 390 let, Žejdlicové přišli o veškerý majetek. Hertvík zemřel ještě před odsouzením, a tak nebyl osmadvacátým českým pánem se sťatou hlavou na Staroměstském náměstí. Polenská větev tímto mužem vymřela.

Po porážce protihabsburského povstání na Bílé hoře v roce 1620 nastala násilná rekatolizace společnosti a v obci opět získala navrch katolická víra. Hertvíkův majetek byl zkonfiskován a dostal se do rukou gubernátora Moravy Františka Ditrichštejna. Kardinálův erb se dvěma zkříženými vinařskými noži je dosud vymalován v klenbě kostela v Žižkově Poli. Ves svoji vlastní duchovní správu potom ztratila a úředně byla připojena k přibyslavské farnosti, pod ní náleží dodnes.

Ivo Havlík