Takové jméno stavba získala, když ji v roce 1901 koupil místní učitel Jan Kurfürst a nechal si ji i po svém odstěhování z Přibyslavi do Krucemburku. Měšťanský objekt pochází ze středověké zástavby města.

První písemná zmínka o něm sahá až do poloviny 17. století, ale základy domu pamatují husitské obléhání města v roce 1424 a jeho pozdější rabování Švédy.

Po třicetileté válce dům patřil řezníkovi Tomáši Bělskému. Pozdějšími vlastníky byli statkář Jakub Varhánek, jirchář Václav Ráček, Smejkalové - „železník” František (zřejmě majitel železářství), krupař František Alois a obchodník Jindřich.

Podle tiskových podkladů přibyslavského informačního centra zde po první světové válce byla provozovna Nákup a prodej tuků Barbory Macháčkové, o deset let později Jan Kell tady vyráběl textil a Marie Smejkalová umělé květiny. Po druhé světové válce ve dvoře sídlilo povoznictví Václava Zábrany, což je dosud patrné z kamenného patníku, který chránil nároží domu před jeho otlučením koly povozů.

Novodobá historie objektu, který vlastní město a značným nákladem ho opravilo a udržuje, je již spjata s kulturou.
Patnáct let v domě sídlí knihovna a v létě uplynulo pět let, co sem bylo z takzvaného Starého špitálu přestěhováno městské muzeum a informační centrum.

Jan Otto

Na nádvorní zdi, místě naprosto příhodném, je umístěna kamenná skulptura od akademického sochaře Romana Podrázského. Zobrazuje známého knižního nakladatele Jana Ottu, který se v roce 1841 v Přibyslavi narodil.

„Ano, jeho nejslavnější nakladatelský počin, osmadvacetisvazkový Ottův slovník naučný, v naší knihovně v Kurfürstově domě máme,” říká knihovnice Eva Sekničková.

Ivo Havlík