Postavena bylo kolem roku 1660 a po požáru obnovena v roce 1785, zvon pod kupolí je z roku 1482.

To se stává málokdy, aby odlití zvonu tak výrazně „předběhlo” stavbu, ve které vyzvání. Neobvyklou historii dobře popisují webové stránky města: „Věž se zvonicí patří k jedné z rarit Golčova Jeníkova. Obvykle se zvonice přece zřizují při některé z církevních staveb.

Zdejší zvonice oddělená od kostela dokonce silnicí jako by se vysmívala tradičním pravidlům.

Historie vzniku věže dojem částečně potvrzuje. Jelikož manželství Goltzových nebylo obdařeno dětmi, odkázala vdova po generálovi panství svému synovci Janu Dětřichu (Jetřichu), svobodnému pánu Ledebourovi.

Závěť mu však ukládala i mnohé povinnosti. Především zbudování zvonice a vyplácení ročního kapitálu ve výši 1000 rýnských zlatek zdejší jezuitské komunitě. Druhý z výše zmíněných požadavků se stal předmětem vleklých dohadů mezi novým majitelem panství a zdejšími mnichy.”

Pomsta jezuitům

Ledebour spor s jezuity po šestnáctileté tahanici prohrál a „pomstil se” svérázně - zvonici postavil, ale stranou všech církevních budov, dokonce přes ulici. Věž byla vysoká čtrnáct sáhů (asi 25,2 m).

Do zvonice byly zavešeny tři zvony. Žádný se však nedochoval, při požáru v roce 1784 všechny spadly na zem a žárem se roztavily.

Tehdejší majitel panství Leopold Kolovrat Krakovský za pouhý rok věž obnovil a dvojnásobně zvedl, až do výšky 49 m. Zavěšeny do ní byly dva památné zvony ze zrušeného kostela sv. Filipa a Jakuba v Sedlci u Kutné Hory. Starší je z roku 1482, mladší z roku 1555.

Vloni vydaná kniha Jana Kiliána s dlouhým názvem Martin Maxmilián z Golče kolem 1593-1653, císařský generál ve víru třicetileté války, uvádí, že Golčova manželka Marie Magdalena Juliána v poslední vůli nařídila, že v Golčově Jeníkově se nesmí nikomu odepřít zvonění umíráčku, a to ani velmi chudým nebožtíkům, pozůstalí těch zámožnějších měli za zvonění platit osmnáct krejcarů.

Ivo Havlík