Měštácký tisk Nerudu za jeho novinový seriál o domácích porážkách prasat pokáral. Prý „takové štětinaté věci nepatří ani do fejetonu”.

Spisovatel se odvolal na výrok Římana Kato: „Smutný to dům, v němž se nikdy nezabije prase”.

Zabijačka čeká tento týden na Lukáše Sejkoru. Řeznický mistr má rád rockovou skupinu Šatlava, a proto převzal záštitu nad jejím sobotním plesem v přibyslavské sokolovně. „Do tomboly dám celé prase, obsadím první tři ceny. Asi budu muset pašíka rozporcovat na tři díly,” směje se Sejkora, měl z jednoho vepře udělat dvě ceny a ne tři, půlky by výhercům rozdal lehce.

Brusel naše domácí porážky ještě trpí

Práce mu ubylo, uživit se tím nedá a živnostenský list je téměř zbytečný.

Tohle věděl i Neruda, postřehl, že „řemeslné řezníky nahrazují jitrničkáři, po kraji známí diletanti”, napsal. Kdysi platilo, že „vepřík je dobytkem chudých”, protože „za málo krmiva dá nejvíc masa”. Jak je tomu dnes?

Vepřová kýta či krkovice přijde v krámu levněji, než kuřecí prsíčka nebo stehýnka. Komu by se vyplatilo krmit vlastní svini? „Ale čas domácích zabijaček se může vrátit, i když k nelibosti Bruselu,” soudí Sejkora. Má na mysli skutečnost, že jsme jednou z posledních zemí Unie s povolenou výjimkou domácích porážek prasat. Nesmí se to už v Maďarsku a Rumunsku, stop hrozí Slovákům. V Čechách se pro vlastní potřebu v souladu s veterinárním zákonem zabíjet na dvorku ještě může. „S českým vepřovým máte jistotu, že si nebudete pochutnávat na rakovinotvorných dioxinech”, naráží Sejkora na současnou aféru v Německu.

Většího vepře jen tak nekoupíte

„Sehnat rychle prase na domácí zabijačku není snadné, velkochovy vyskladňují celé haly v průměrné porážkové váze 115 kg. Lidé však pro klasickou zabijačku chtějí živou váhu 160 až 200 kg, a to získají jen u malochovatele, říct si o to musí v předstihu dvou měsíců, vepře si odvezou živého v kleci domů, nebo jim dovolím zabít ho na místě v hospodářském dvoře,” říká zemědělec Jan Vlček z Olešenky.

Stavy prasat klesají, aktuálně visí otazníky nad výkrmnami v Žižkově Poli a Velké Losenici. „Je to tím, že metrický cent krmné pšenice už stojí 500 korun, před dvěma lety byl za dvě stovky, ale výkupní ceny jatečných prasat tomu neodpovídají, dolů až pod výrobní náklady je tlačí velké dovozy dotovaného masa ze západní Evropy,” praví Vlček.

Garáže zpátky na chlívky se předělávat nebudou: „Do vlastního výkrmu se nepouštějte, to vás přijde mnohem dráž”, varuje zkušený rolník.

Ivo Havlík