Táborský kněz chtěl vytvořit z Chotěboře další středisko husitského hnutí ve východních Čechách. Jeho záměr byl zmařen katolickou šlechtou a německými horníky z Kutné Hory.

Hejtman Hromádka měl právě část svých bojovníků na zásobovací výpravě, a proto vyjednával. Domluvil se na předání města Janu Městskému, který na pomoc katolíkům dorazil z Opočna, za právo volného odchodu. Husité se vzdali, když jim byl dán slib, že jejich životy budou ušetřeny. Nestalo se tak. Asi 300 zajatých husitů bylo upáleno v místních stodolách. Další zahynuli stejnou smrtí v Loších u Čáslavi, zbytek byl vmetán do kutnohorských šachet.

Petr Hromádka byl Zikmundovými spojenci odveden do Chrudimi a tam 6. února 1421 spolu s dalšími dvěma kněžími upálen. Husité se pomstili vypálením benediktinského kláštera ve Vilémově, kam se později dostavil i Jan Žižka.

O Hromádkovi se ví, že pocházel z jihočeské Jistebnice, ale není známo datum jeho narození. Na jeho rodný dům byla v roce 1921, u příležitosti 500. výročí zajetí Hromádky v Chotěboři a popravy, vsazena pamětní deska. Hromádka byl po studiích jako akolyta (příslušník církve s nižším svěcením) zvoníkem v některém větším kostele a po vysvěcení se stal sakristánem v kostelích na Pražském hradě. Po roce 1415 se stal jedním z organizátorů „poutí na hory”. Důvodem byly zásahy vrchností omezující husitské bohoslužby a také představa brzkého zániku světa a přesvědčení o spasení věrných křesťanů právě „na horách”.

Velké shromáždění se například konalo 22. července 1419 na vrchu Tábor nedaleko Bechyně, kam přišlo až 42 tisíc stoupenců Husova učení. Jedenáct měsíců před zajetím v Chotěboři byl Hromádka jedním ze zakladatelů města Tábor, do něhož přicházeli vyznavači podobojí s odhodláním k boji za „zákon boží“ a za jiný, lepší život. Je jisté, že Hromádka používal Jistebnický kancionál s prvním záznamem husitského chorálu Kdož sú boží bojovníci. Kancionál nalezl na faře v Hromádkově Jistebnici v roce 1872 chlapec Leopold Katz.

Jaký byl další osud Chotěboře? Byla městem českým a kališnickým. V 16. století přešla do majetku Trčků z Lípy, kteří o něj, stejně jako například o Světlou nad Sázavou, po zavraždění Valdštejna v Chebu přišli.

Autor: Ivo Havlík