Spisovatel Švejka začal psát po návratu ze sibiřské anabáze v Praze, ale přibližně dvě třetiny stvořil v Lipnici nad Sázavou, kam ho přivezl malíř Jaroslav Panuška, který žil a tvořil v Kochánově u Světlé nad Sázavou.

V lipnickém hostinci Alexandra Invalda U české koruny Hašek značnou část rukopisu diktoval Klimentu Štěpánkovi, kterého si najal jako písaře.

Panuška byl nejednou u toho a na Haška vzpomínal: „Častokrát byl nucen odpovídat na všelijaké dotazy spolustolovníků i při diktování. Naprosto mu to však nevadilo, neboť jeho mozek pracoval přímo geniálně. Nikdy nenechal dotazovaného bez odpovědi. A potom, jako by to bylo samozřejmé, pokračoval v diktování Švejka.”

V Haškově lipnické pozůstalosti byl nalezen posudek, který sepsal nedlouho po spisovatelově smrti vydavatel Emil Šolc a jeho advokát. Tvrdí se v něm, že úmrtím autorovým mizí zájem čtenářstva” a že „po deseti letech bude nové generaci obsah spisu nejasný a sotva se najdou čtenáři pro toto dílo.”

Větší prozřetelnost projevil lipnický kronikář, který v obecní kronice předpověděl, že Dobrý voják Švejk svým lidovým a nehledaným vtipem trvale uchvátí nejširší vrstvy lidu.

Ivo Havlík