Nad Borovským potokem se klene od 15. století a pamatuje přepravu stříbronosné rudy z blízkých štol zváštních jmen - Pekelská, Růženina, Královská, Hlavní, Bezejmenná, Boží pomoci, Žebrácká; pamatuje dávné časy, kdy se v roce 1654 o dnešní vesničce psalo, že je městečkem.

Jednoobloukový viadukt

Dnes jednoobloukový viadukt slouží pouze pochodníkům na červeně značené turistické značce v meandrovitém údolí Sázavy, stezka propojuje Pohled a Přibyslav.

Borovský potok, který pod mostem protéká, pramení v rezervaci Podhorský rybník na louce shodného jména u Ranských jezírek v nadmořské výšce 618 m.

Teče Peršíkovem, Havlíčkovou Borovou, Železnými Horkami, Macourovem a po čtrnácti a půl kilometrech toku ve Stříbrných Horách ústí zprava do Sázavy v nadmořské výce 435 metrů.

Řece tam podle havlíčkobrodského rodáka Stanislava Štefáčka, autora Encyklopedie vodních toků Čech, Moravy a Slezska, v průměru každou vteřinu předává 0,54 krychlových metrů vody z plochy povodí 72,9 km čtverečních.

„Vodní” encyklopedista Štefáček o Borovském potoku píše: „Až k obci Havlíčkova Borová protéká Chráněnou krajinnou oblastí Žďárské vrchy jako podhorský potok. Na dalším toku se zklidňuje a meandruje v lukách. Větším lesem protéká až před obcí Macourov. Před svým ústím se prodírá užším údolím, svírán menšími lesíky.”

Ivo Havlík