Děti měly stovky neomluvených hodin ve škole, místo vyučování seděly doma, nebo se bezprizorně toulaly po městě, a matce to bylo úplně jedno. Ratolesti se jí spíše hodily jen jako argument pro získání městského bytu, vlastní výchova jí byla cizí. Takový případ se včera dostal na jednací stůl Okresního soudu v Havlíčkově Brodě.

Jednačtyřicetiletá Monika Siváková z Chotěboře podle obžaloby i podle městských sociálních pracovníků po několik měsíců zanedbávala péči o své dvě nezletilé dcery. Ty měly na Základní škole Buttulova v Chotěboři dohromady zameškáno více než tři sta padesát neomluvených hodin a později vystřídaly několik dalších vzdělávacích zařízení. Pouze v době, kdy se obviněná nacházela v Azylovém domě, měla opatření k zajištění školní docházky díky sociálním pracovnicím alespoň nějaký smysl.

Na útěku
Obžalovaná je však vyšetřována na útěku, podle dostupných, ovšem ani soudu zcela nepotvrzených informací se žena i se svými dětmi údajně nachází možná už půl roku ve Velké Británii. Jedna z dcer tedy pravděpodobně kvůli své matce utekla z dětského domova, kam byla umístěna.

„Několikrát jsme obžalovanou na celý problém upozorňovali. Také se stávalo, že jsme přišli k ní domů a obě její školou povinné dcery seděly v pokoji a kouřily. Maminka je pak omlouvala, že nemůžou do školy, že jsou nemocné a podobně. Navíc děti se jí zastávaly,“ uvedl před soudem jediný svědek, Jiří Kafka, ze sociálního odboru města Chotěboř, který má celou situaci okolo neúplné rodiny dobře zmapovanou.
Žena, která má celkem pět dětí má ve svém trestním rejstříku již čtyři záznamy, ale na urgence zaměstnanců Městského úřadu nereagovala. Naopak sama už v dřívější době několikrát prohlásila, že odjede do Anglie. Nad tím, jestli se tam ovšem v současnosti skutečně nachází ,visí otazník.

Podle samosoudkyně Hany Doubkové však není o vině Sivákové pochyb. „Výpověď svědka Kafky i dokumenty vypracované školou vše jednoznačně potvrzují,“ konstatovala při vynesení rozsudku Doubková. Siváková byla nakonec v nepřítomnosti odsouzena k odnětí svobody na deset měsíců s jeden a půl ročním podmíněným odkladem. Státní zástupkyně se vzdala práva na odvolání, obhájce si k vyjádření ponechal zákonnou lhůtu.